ó nikoli, ó mocný soudruhu,
nikoli jenom v myšlenkách jsou bytosti:
právě tak mohou býti obsaženy i v muzice,
když je svým novým jazykem!
Stejně i malířství, nebo choreografie soch,
nebo východnější hudební kultura Moskvou počínaje,
a Tokiem třeba konče. Další a další duševní vesmíry
se nám otevírají v hlavách při všech nových vznicích
myšlenkových náboženství, která nám obepínají hlavy svým řetězem.
Na žádost našich myšlenek se potom vydají tyto vesmíry šířit svá poselství,
a lámat jiné vesmíry v tělesných buňkách hostitele, aby mohly sepnout
řetěz nemoci, v jistých okruzích obyvatel.
I
smích je nikoli produktem řeči, nýbrž řeč je až obalem smíchu.
Například pokud pochopíme, že nás chce přítel rozesmát,
smějeme se, mnohdy spolu s ním a upřímně, dlouho a nezastavitelně.
Ne že bychom se smáli třeba nepovedenému vtipu. Smějeme se, protože víme,
že nás chtěl rozesmát. A on nás chtěl rozesmát, protože mu to v tu chvíli přišlo přirozené.
Vlna emocí se mu zdvihla pod nohama, a tak i on se svojí řečí po ní plavil,
dokud se vlna nedostala až k nám, a to buď díky dobrému vtipu,
nebo dobrému pochopení druhého, pochopení toho, co chtěl vyjádřit.
II
- algoritmus člověk je subalgoritmem kolektivní bytosti:
i) tedy člověk je buňka velkého organismu
ii)člověk "ví co dělá" - je si sebe vědom
iii)celek ví co dělá - je si sebe vědom
iv)každý celek je si vědom pouze svého nejbližšího okolí,
a smyslu své činnosti pouze v určitém výřezu
skutečného smyslu
(dělník který zamontuje vždy jeden šroubek,
a je si vědom pouze tohoto, může být součástí
továrny plné podobných lidí, přesto však továrny,
která ví, že pouze nemontuje šrouby, ale tvoří celá auta,
přesto už však neví, že právě její auta mohou hrát
velkou roli ve světové ekonomice)
poznámka:
není si každý celek vědom pouze svého vědomí?!
tzn.: obsahem naší hlavy jsou obrazy, v těch se orientujeme,
jimi se řídíme, a konečně pouze ony tvoří naše vědomí
- vnějšek vidíme uvnitř, tedy nevidíme vnějšek ale vnitřek!
závěr: člověk ví co dělá pro sebe ale neví co tím dělá pro celek
(srovnej "davová psychóza")
III
Obecní události uzavírají důležité mezníky lidských životů,
jako je počátek hnízdění (svatba), zánik předka nebo plození - křest a pohřeb,
do společenské roviny - tím vznikají důležitá uspořádání v nitru kolektivní osobnosti.
- bere tím na vědomí to, co se děje v jejím těle - (její psychologické procesy)
IV
i) tvrzení: kámen má vědomí (nikoli život z hlediska biologie)
proti: vědomí je dílem pouze neuronů!
argumenty: 1) neurony přenášejí signál (vzruch)
2) neurony uchovávají data (mozek)
protiargumenty: 1) i chemické látky v těle přenášejí důležité informace (enzymy)
shodou okolností i neuronové přenosy stojí na chemických nohách
2) i chemické látky v těle uchovávají data (DNA)
3) nedá se celý živý lidský tvor, včetně svého chování v čase rozebrat
na elementární subalgoritmy a subsoučásti, které se dají označit buď
za neživé v případě subsoučástí, nebo za ne-volní jevy v případě
velmi malých subalgoritmů chování? Není však toto hodnocení
pouze ochromeným koncem lidské pozorovací optiky?
Pokud bychom si vzali lepší mikroskop, neprohloubí se náš zrak tak,
že posuneme hranici života a vědomí zase níže na stupnici velikosti.
4)není právě kámen takovou součástí kolektivní bytosti, jakou je v nás enzym,
nebo "jednoduché" látky v organelách buněk? žila by příroda (vesmír) bez kamene?
5)hozený kámen přenáší informaci z ruky na zem, tedy je v podstatě rovnocenný
elementární funkci neuronu, tedy dokáže se podílet na vzniku vědomí,
tedy má elementární vědomí sebe sama.
vědomí může být třeba i jednobitové
poznámka: nehozený kámen také přenáší informaci (0?)
I.
Nižší abstrakce chápe rozdíly mezi znaky CB a CA,
nechápe však jejich souvislost a to slovo Cab.
Vyšší zase ztrácí chápání rozdílnosti CB a CA.
Kdyby se vesmír na nejnižší úrovni skládal z
konečného počtu diferentních znaků (prvků),
byla by nejvyšší abstrakce jedním slovem.
II.
projekce = vnímání se deformuje skrze cítění
I.
Myšlení je jak 1000 míjejících se vlaků
- z nichž lze vidět jiný vlak přímo,
avšak svůj vlak nikdy přímo
- zahlédnout svůj vlak lze jen částečně
a jen v záblescích odrazu na jiném vlaku
II.
Autobus == krvinka
(dopravuje pracovní sílu do plic lidstva)
- bytostný rozdíl mezi demokracií a diktaturou
(jak velký je mozek kolektivní bytosti toho kterého režimu)
(úvaha 1) Je zřejmé, že inteligence není jenom DS (data storage), neboť:
- má vůli učit se, tedy uspořádávat svůj vnitřek (sebe), vnějšek - pohlcovat a uspořádávat směrem do sebe.
(vyvrhává už uspořádaný vnitřek ven čímž pohlcuje ještě neuspořádané, předtravuje si je)
- neboť DS oplývá pouze přijímáním a ukládáním, tak jak chce okolí,
je vůle mimo DS, na rozdíl od NI (natural intelligence)
(these a) - tedy 1) jinak řečeno zní: to co je redukovatelné na DS není AI ani NI
- např.: počítač je pouze DS a tedy není žádným druhem inteligence,
z toho je také zřejmé že Inteligence užívá DS, nikoli však opačně!
(these b) - tedy 2) pokud Inteligence je redukovatelná na DS:
neexistuje kategorie "živý", "inteligentní", "vůle"
- zdánlivou Inteligencí a vůlí jsou potom DS manipulovaná zvenčí!!
- což implikuje existenci kategorií původně vynuceně zrušených (neleknout se šílení jazyka)
(závěr) pokud lze průkazně definovat život (tedy pokud se liší živé od neživého - pokud existuje život),
pak AI musí vykazovat jeho známky včetně vůle. (jen to co je živé má vůli, jen to co má vůli je živé)
(úvaha 2) Živé stroje musí být vybaveny datovými manipulátory vně i uvnitř - hlavně však vně,
neboť omezený prostor může být konečný, vnější však nekonečný, třeba jen relativně
k dosahu datových manipulátorů.
(úvaha 3) Mezi neživým vnitřkem a neživým vnějškem je v případě života (neznámé) napětí.
(úvaha 4) Jeví-li se něco jako živé musí to mít buď živé okolí nebo živou podmnožinu.
Vyjadřování se je právě tak vůlí po uspořádávání okolí, tedy vůlí k životu (- entropie),
tedy vůlí k moci (moc = kolika územím vládnu, kolik jsem jich dobil a podrobil)
Jazyk:
Je-li vesmír nekonečně násobný a konečně dělitelný (má nejmenší existující prvek),
pak nekonečná násobnost nejmenších částic umožňuje konečné inteligentní struktuře
s datovými manipulátory tvořit nekonečné i nekonečně dělitelné struktury (fraktál).
- tedy fyzická jednostranná konečnost umožňuje oboustrannou nekonečnost psychickou
(psychický / virtuální obsah vesmíru - tedy = i reálný rozměr = tedy i oboustrannou
nekonečnost vesmíru, což popírá thesi, ze které jsem vycházel)
podnět od Škarvady: Funkční hodnota v U je U funkčních hodnot
Stroj A na podnět interpretuje svůj momentální stav (musí mít na výstupu rekurzivní fci)
věda je pouze jazyk světa, který se lidstvo učí ve všech možných dialektech,
tvoření a nalézání slov, která chyběla k detailnějšímu a přesnějšímu vyjadřování
je nalézáním pravidel, nalézání významu slov která jsme neuměli, kterým jsme nerozuměli,
přesto se však dala realita vždy chápat, třebaže jenom pomocí několik stěžejních a neforemných slov.
Dokáže jazyk popsat prostředí své existence? Rozuměj tomu třeba také takto: dokáže člověk popsat vesmír i sebe?
http://www.blc.arizona.edu/courses/181gh/Lectures_WJG.01/mitosis_F.01/Cell_Cycle.html:
Signals cause cells to divide.
* Signaling molecules, called cytokines, include nerve growth factor,
platelet growth factor, and interleukins.
* Most of our cells will die if they don't get signals telling them to
stay alive.
--- považuji-li lidi jako subsoučásti organismu,
mám tedy "problém" v tom, že nemusí dostávat
signály k životu a k množení
avšak:
--- signál lze mimo jiné chápat jako prostředí:
ve správném prostředí se buňky dělí, žijí
a stejnětak lidé by ve špatném prostředí uhynuli
I)
Existuje-li v člověku DNA, je pak její kolektivní souhrn pakostrou lidstva, jeho subDNA
II)
Jsou-li procesy pedantizovány, tyranizovány, jsou-li moje pravidla (ethika) striktní,
ponechávám tím svému duchu vůli (=volný prostor - nemusí se neustále zabývat zbytečným)
Bez prostoru by byla právě vůle tyranizována svým okolím, determinována
- máme-li stav, který můžeme nazývat vůle, jde nutně o imperatorský a uspořádávající stav,
neboť naopak by to byl stav utlačovaný a determinovaný - nikoli vůle
III)
Jazyk si vždy nutně protiřečí - možný původ této základní jeho vlastnosti lze spatřovat v tom,
že se snaží jako subjekt hledící zevnitř popsat svět objektivně, tedy mimo všechna zaujetí
- je však jat svoji subjektivitou a všechna jeho tvrzení se nutně zvracejí v opak.
Když morálka naráží na nedostatek argumentů, začíná se objevovat pojem nepřirozenosti.
Spíš by se však dal nazvat výjimečností.
Komplexnost stavby člověka a především jeho intellektu se vůbec neztotožňuje s pojmem dokonalost.
chtěly-li by tomu podmínky, evoluce by se ubírala úplně opačným směrem - také k dokonalosti...
(pro osly, kteří by to snad četli (ad Klíma a Nietzsche): ubírala by se od komplexních a neohrabaných
struktur k strukturám jednoduchým - ty by se pak mezi sebou nazývaly dokonalými - nejdokonalejšími
lidská vůle jako obraz prvního šťouchu (bylo-li vůbec co prvního)
EGO je jen defektem (rozuměj výkalem, de-fekací) lidské vůle, která je defektem vůle lidstva
Úsudek = inteligence + vědomí
inteligencí člověk chápe determinaci vnitřkem
vědomí je derivátem přechodu zevnitř ven
(vím co je uvnitř, toho se nebojím a tak přeměňuji vnějšek na vnitřek, přesunuji hranici, vědomí)
To uvnitř je uspořádané, to vně je k uspořádávání a jedině aktivní hranici přechodu lze
nazývat vědomím (==aktuálním, časově vymezeným stavem vědomí, nikoli vědomím == obsahem - psychol.)
Tuto hranici vymezuji jako absolutně abstraktní, nerozlišující materiál: myšlenky, atomy, prkna, smetí)
Text = zdrojový kód psychických stavů
Čeho člověk opravdu chce, toho dosáhne (zvláště u psychických stavů)
= člověk v každé chvíli dosahuje své vůle
dodatek z 23. 12. 2003: tedy je v každém okamžiku uspokojen,
tedy nemá žádnou vůli vůči přítomnosti, je spokojený, nic více už si nepřeje
Pokud chci hledat původ myšlenek (psychologicky), pak je nejlepší připomenout si stav,
který člověka provází při tvorbě. Zde je totiž hned patrné, že myšlenky nejsou produktem vědomí,
ani v něm nevznikají, nýbrž pouze se do něho dostávají už vzniklé, ze tmy "ne-vědomí".
Každá inspirace, každá estetická pohnutka či každý pohyb rukou při malování totiž zřejmě (=očividně)
nepochází z centra subjektivity, tedy nezdá se být majetkem Já - je pro Já cizím, neboť Já je pouze
vědomé (vysvětlím svůj systém pojmů: Já (DATA) náleží Vědomí(PROCESY), It náleží zbytku - tedy Ne-vědomí).
Vědomí se zdá být pro psychologii, stejně jako Já, velmi nedůležitým činitelem, spíše však nečiní nic,
protože je to spíše jakýsi majetnický marker - známka vlastnictví
(vědět=mít ve vědomí, mít vlastnost o které vím, být si vědom svého stavu - jediné kategorie náležící
k vědomí a Já). Také lze říci že vědomé části psyché jsou veřejnosti přístupnými daty,
takže vědomí místo vnitřní role, hraje daleko důležitější roli v psychice kolektivní,
tedy vědomí a Já je spíše sociální funkcí, což je zřejmé. Vědomá část je tedy průchodem, řečištěm dat,
nebo komunikačním kanálem mezi člověkem a společenstvím, tělem však hýbe nevědomí, a nevědomí se
nechává ovlivňovat (je hýbáno) společenstvím skrze vědomí. Vědomí samo je sice nezanedbatelné,
je však nesamostatné, nemá svoji vlastní "vůli".
Když se jazyk rozšiřuje o nové výrazy - mohou se staré vazby slučovat v jednodušší výrazy,
osekané o zásuvky pro některé staré a ne aktuálně potřebné vazby,
také některá slova mohou být doplněna o nové zásuvky, čímž se dá vzniknout
novým vazbám, novým výrazům - a ani není nutné hledat nová slova
Všechny myšlenky jsou hnůj - moje nejlepší idea.
Logika - strachem z pekla, strachem z Boha, strachem z sebe sama, z neznámého...
Psychiatrie - sluha křesťanství - hledání nemocí na duši - hledání špatných myšlenek
Prožívání mizí, když nastoupí řád, logika a automatizace
- prožívání je tedy prvotní kontakt s danou skutečností - její analýza, ukládání
Jsem moderní filosof, v pěti letech jsem přestal myslet...
- Není kategorie "živý" x "neživý" jen pustým omylem teprve se rozhlížejícího člověka-
- Není přivlastnění si myšlenek podobným omylem?
Na psychologii je bláznivé, že se ještě nenaučila mluvit srozumitelným jazykem,
tak jak dávno udělala matematika. Je zřejmé, že k popisu ducha je třeba založit
neoblomný a ostrý jazykový systém. Zatím však veškerá psychologie končí v rozplizlém jazyce,
takže celá kupa žvástů, které nemají se skutečností mnoho společného,
je těžko pochopitelná, natož vyvratitelná nebo dokonce prokazatelná.
Psychologie se stále nevyhrabala z hnoje pánbíčkářství a metafyziky.
Nebyl bych ani proti tomu, kdyby se měly duševní pochody vyjadřovat vzorci
- nebo snad něco v člověku není postaveno na zákonech fyziky?!
Udělat chybu na jakékoli úrovni rozhodování je proti všem fyzikálním pravidlům
(neexistuje volba, neexistují vlastně ani ta pravidla)
>I hnůj se očistí, když se nazve hnojem.
>>I ten, kdo na tebe shlíží,
>>I ten k tobě vzhlíží
>>>Silní se bojí slabých
>možnost existence možnosti
1) Prostředí: izotempické, tedy bez "plynutí casu"
a) existuje čas mimo hmotu, energii - pohyb?
i) pokud je čas až produktem prostoru, je na něm závislý, pak sdílí vlastnosti prostoru
ii) pokud je prostor konečně dělitelný, je také čas vznikající s každým pohybem částice konečně dělitelný
b) dvě věci v takovémto prostředí, se nijak neovlivňují
c) neexistuje ani vztah ovlivňování v tomto prostředí, není žádný průběh, a tedy ani časoprostorová kauzalita
d) úvaha: lze uvažovat čas stejným způsobem jako hmotu (formu prostoru) - tedy že jednotlivé časové úseky nesouvisejí s jinými
I)
Automatizace, pudy, automatizované reprezentace vnějšího světa.
To vše leží v nevědomí.
Vědomí = vyjádřitelno, nevědomí tvoří prostředí vědomí.
II)
Vědomí je vyjádřením nevědomí - převedením do pochopitelné = srozumitelné formy.
- myšlenky = vysvětlování si, popisování si = "vyjadřování sám sobě"!
- komunikace naprázdno - cvičně - hledání správných popisů vazeb
již existujících
- nikoli však pouze hledání a nacházení slov, také hledání a nacházení vazeb samotných
- existující vazbu lze objevit průzkumem latentně ji obsahující nynější gramatiky
III) Přednáška prof. Dokulila - inspirace:
Pravda je hloupý výraz:
buď znamená korespondenci výroku se skutečností, bez ohledu na formu výroku,
nebo je znakem pro integritu výroku, zanedbává však obsah, ten je formě lhostejný
Vše dnešní je jen útěkem, hledáním krysí nory. Buddhismus si naopak uvědomil
nedílnost člověka a vesmíru, tedy nemožnost opravdového úniku.
Buddhismus se zastavil vprostřed nekonečné cesty, obrátil se k ostatním,
a rozložil soucitný tábor pod příjemnou září jarního slunce.
Kam utíkat?
Rozdíl ve velikosti [A prvkem X] -> [X > A]
Pokud je však vše fraktál, nezáleží na tom, zda se přibližujeme či vzdalujeme.
K odtržení od všeho je třeba vymanit se z příčin vesmíru,
nelze se však odtrhnout od vesmíru, pokud mimo něj není žádného rozměru,
do kterého by se snad dalo utéci. Je tedy nutné stát se vesmírem samotným,
jenže tím už jsem - je snad cokoli oddělitelného ode mne?
Nebo jsem "naopak" já oddělitelný od vesmíru -
Velmi vtipné - řekl mi snad vesmír abych se od něj odtrhl?
Je produktem vesmíru každá moje myšlenka, každá reflexe zahrnující
symbol vesmíru? Nechtěl náhodou vesmír abych nechtěl co chce vesmír?
V mozku není žádná entita, která by manipulovala s daty. Data nejsou oddělena od procesu.
Data jsou manipulována ukládáním nových dat, a to vlastně "nepřímo" - dodáváním nových souvislostí.
Stará data tvoří filtr pro ta nová - vrstvy starých dat upravují nová data, nová data tvoří nové formy vrstev.
Dodatek ke kapitole II 9] a), O vztahu syntaxe a významu
Po úmrtí zkopírovat stav synapsí el. prosvěcováním do mladé myši. Urychlení kolování dat v kolektivní inteligenci.
člověk je dokonalý stroj, tedy cokoli udělá, bylo jeho vůlí, tedy všechny chybné úkony vedoucí k selhání osobnosti
na některé z rovin jsou pouze dokonale provedeným nedostatečným algoritmem - nevhodnou kombinací zkušeností.
Když člověk nechápe, a říká to proto aby mu nebylo dále vysvětlováno, je to nevhodná zkušenost, která člověku
brání v pochopení, říká mu: "to nepochopíš!" a on se jí poddává, nemá výběru. Pouze nemá kombinaci zkušeností,
která by mu říkala "vše lze pochopit, naslouchej!". Mimochodem zkušenost nebojící se, nehledající už klid a teplo nevědomí.
Zkušenost která bez váhání bere za kliku každé tajemné komnatě.
(kdyby člověk chtěl pochopit, snažil by se po vysvětlení, neodmítal by ho)
Psychologie věřících na duši - takový člověk vyžaduje svobodu, cítí se být nesvobodným.
Kdyby však chtěl být svobodným, byl by jím dávno, nebo by na tom pracoval.
Pokud však potřebuje fetiš svobodné duše ke své svobodě, je vidět že se bojí vzepřít, že se bojí být svobodným.
Determinance je pouze vztahovostí ve vesmíru, pouze jistým pravidlem, ale sama nic neurčuje.
Odpoví-li člověk na otázku jak cítí determinismus vesmíru a dokáže-li si představit, že vše je jen následkem nějaké příčiny,
hned se takový člověk vrhne před realitou na kolena, a začne básnit o duši a její neovlivněnosti.
Tím se však ukazuje pravá tvář takové víry: opravdová nevíra ve svobodu na zemi, touha po svobodě na onom světě.
Avšak tato touha je zde touhou po pomstě (ne teď, pak se ukáže = pomsta, pravá touha po svobodě nepotřebuje
časovou distanci "až pak", pravá touha po svobodě = práce na svobodě, svoboda, mimochodem z distance "až pak"
lze vyčíst strach).