Každých sedm dní

Sedm
    každých dní
rozlévám polévku
   abych se pobryndal
jsem si kapesníkem
     pro oči cizích dětí

protože svět
  nejsou jenom květy

Před spaním

Trubač troubí
             vysoký tón
        východu slunce
                     roztřískává se
         o skály
                 v rukavicích ze sametu
         bílý květ
               miska medu
            kormorán za úsvitu
           mezi mraky
                   špičák žraloka
           drtí
                hrstku slámy
        v Tvojí dlani

* * *

   Rozzuřený vlak
                 žene se proti
        po kolejích
                 čelem k němu
             stojíš
                 během letu
                  sleduješ
         každou větu
               na křídlech
                    v hrstech
           drobných kuliček
      ze skla
         perleťové odlesky
       do očí
              z očí

* * *

Během mraků
            otevírám hrbolatou
            stezku činů
         opřeno
                    a podepřeno
             prknem
                      (ohledně praku)
            naštěstí nevyšlo nic najevo
                      (jeho zrak - KLOPÍ  ! )
             proč střádat?
               hromadu vzpomínek
         - VETEŠ!!

* * *

Žlutý květ
 pomalu otevírá své orosené lístky
           -slunci
 neměnný dým žlutoty
        -oslnivé
        -dusivé
      ale příjemným závanem chuti
   ohřívané
            mléko jasu

Temné noci

MODRÝ BOBR
                          (!!!) PŘIŠEL

(s naléhavostí)   VE CHVÍLI

         ZELENÝCH OČÍ !

Mezičas

Mezičasem
       v zmrtvýchvstání
ulamuji větvičku po větvičce
    nedočkavě
          kdy přijde noc?
     a odejde den?
          kdy zas přijde
      v mezičase
        SEN?
 

Osm dělníků

Osm
- Sedělo jich tam přesně osm
přinejmenším zajímavé číslo
- pokud by nedošlo k takovému podrazu

rozlili mléko
- dlouho ještě uklízečka hadrem ploužila zem
pak prošel šéf
- měl z nich nejvíce peněz
vydíral je
- ubožáky

neměli právo na takový život
- na jaký vydělávali jemu
proto měl krásný kabát
- a oni pucovali podlahu
chtěl do nich kopat
- ale zákony
bohužel

bohužel do nich nesmí kopat

Tramvajová hříčka

Zasypáni v tramvajích času
oddáváme se snoubení

Zasypáni v hladinách jasu
klouby se snoubí v kloubení

Diskuze knížat

Mořský racek
 opásal se
hnojem

pán zvratek
 vrtí se dodnes v hrobě
mlaská!

paní?
nikoli
ten kdo mlaská
  je pes

pán se tulí
pán...
má v květináči

proto mu nestačí mít nohy nahoře
proto mu nestačí hovět
proto mu nestačí pistole
proto musí se stydět

máš se?

jasně!
tak to jsem rád
protože tě vlastně nenávidím

jasně
říkej si to
- ale někomu jinýmu

hajzle!
odvracíš ode mě hlavu?
teď?
když už tvoji pomoc
sežrali vlci?

netlač se prosím...
ve vlaku už pro tebe není místa
když se Růženka píchla...

buď sbohem
příteli
uvadlých slečen
a stojatých vod
kolem dubů

protože kovář
už kuje nové podkovy

a koně
rozpráší tvoji zem

Míru máry

Megalomansky načrtnout svět
        uprostřed okvětních lístků
Nechat vody téci
    napřed - před věky odvěkými
Utrhnout plod saně
                    bez předmluvy a bez omluvy

Běsnit bouřemi
                  sledovat dění na Zemi
        odvrátit pohled
                  od dozrávajícího plevele zla
         když květiny skomírají
                     dechem střízlivého
                            leč bázlivého osla

- mír již někde ulehl
               na věky

zbývá kousek látky
          a tiskařské černi
            a pár krejčovských nůžek
              a křída

stříhejte křídly havraními
              černý prapor
                           pro bílou holubici

Lovu zdar

Výkřik do tmy
Šero
Výkřik do tmy
Výstřel z lovecké pušky
Kolmý pád k zemi
Pocit střelené kachny?
Svist a tupá bolest
Pak už nic
Dopad na vystlané pole
Několik střízlivých chlapíků
Běhá dokola a mele řeči
Pak seberou vše co zabili a hodí to do kufru
Není kam utéct a není proč utíkat
Pak zafunění motoru a pohyb
Dech psů a pach mrtvých družek
Dým z fajfky a řidič si na křižovatce mne vousy
Krev ztéká mi po peří, teče z hlavy mrtvému králíkovi
Lovu zdar

Moje pravda

Obvinili mě
Že jsem tu dívku zabil já
Ale já věděl
Že pravda je na mé straně
A že u všech soudů
Má pravda výsadní přednost

Věděl jsem,
že tu dívku
zabil modrý pták
věděl jsem to,
protože jsem tyhle modré krkavce
denně míjel na silnici
když jsem jezdil do dřevěných krabic od banánů

a pak jsem se schovával v tajné místnosti
v kostele
kde mě občas farář našel
jak procházím chodbou až k němu do bytu
ale já jsem mu vždy tvrdil,
že nechodím tajnou chodbou
ale normálně
on mi věřil
a dal mi najíst
 

Zákaz

Slečno - podáte mi prosím támhlety -
                          upřeně ukazuje do tmy na konci chodby
Pán se otočí ale dělá že jí přehlédl
               slečna přiskočí a vytrhne mu z rukou noviny
        -zde je zakázáno číst, myslet i mluvit jinak než z potřebnosti
   ale, ale, já si chtěl jenom
                            sekjurity! sekjurity! odveďte ho
           tak pojď ptáčku, pojď pojď - výtržnosti tï trpět nebudeme
                                                přistál hubou v mrazu
a noviny mu přistály spolu s kopanci přidavších se svědků
                                                          když se dobelhal domů
                                    zapálil v rohu místnosti svíčku
                                                             odklopil parkety
                                                                       a vyndal bibli
                                                         se samolepkou "Vyřazeno - spálit"

Nesmysl sám

Roztrhnul jsem zápalkou
Tmu na dvě opony
A klauni se začali sbíhat s obou stran
A nápověda šeptala,
Že ten na kole tam vůbec nemá co dělat
Náhle ruka
Zavěšená na mnoha lustrech

Otevřela víčko
A vyndala oční bulvu na talíř
Praskla
A z ní vylezlo kuřátko
Vyskočilo na jeviště
A začalo mě klovat do nohy
Ty potvoro - necháš mě
Ale nápověda říká - tak to má být

3

Černá
          Bílá
                 Červená
Barvy smrti
         barvy po smrti
                 barvy před smrtí
Barvy
           barvíř barví hadry
                                          na lepší
Barvy visí na zdi
                           pes žere kočku
                                                      a zdi visí na zdi
                                      barva opotřebovává se na suterénních dřevácích
                             používáno a použito
                                                po zběžné kontrole se zjistilo
                               že dáma a mumie na kolečkách
             -se nikdy pod vaši dětskou postel nevrátí
                                  ani vy se do své dětské postele nevrátíte
                                                            o to se postará
                                                                   Barvíř
 

* * *

Před východem byla tma
Pár výstřelů se rozléhalo před branou
A rytíř se zvedal z prachu
V tu chvíli odbíjely hodiny dvanáctou v noci
Rytíř si narovnal brnění a postavil se k bráně
Kdosi ho strhnul k zemi
A šest plíživých stínů se vrhlo branou vpřed
Informoval o tom své nadřízené
Ihned bylo spuštěno pátrání
Nikdo nebyl nalezen
Po výbuchu zůstal v městě jen on
A polomrtvá stařena, co prodávala jablka
Nikdo nepřežil
Jen on a pár vojáků u brány
Nikdo nevěděl proč bylo město vyhlazeno
Možná jen kvůli jménu, možná kvůli kostelu, nebo architektuře
Co si ti nahoře nezamanou,

podrbal se na bradě a dal oči v sloup...
 

* * *

Kup kuře Kupku kukuřice
Slepice na jatka
Mnoho na ještě víc
A kravatu na uzenáče
- mesiáše setřepeme jako kapku vody
A prohlásíme jeho učení za naše
Mrtvoly ať si podají samy ruce
A mi si můžeme obdělat pole
Zorně i nezorně
Názorně narazíme na zimu
A pak se zase
Jako vždy
půjdeme opalovat,
než nám hodiny odbijí konec směny
A půjdeme se rekreovat rekremací
A někdo to vezme za nás
Ten chod světa
Tu podivnou úlohu pracovníka supermarketu,
když něco udělá,
a za chvíli je po všem...
ve tmě
nic není vidět

Stromolíce

Při jízdě tramvají
hrníčky skákají
hop
na stařenky nohu
\"jsem pes\"
\"copak za to mohu?\"
- lžeš poutníče
doutník tvůj už dohořel
milý Emile
OK!
ujednáno
zítra také den že pane Markrabě?
Áno, pááže!
Jste již ospalý?
Ááno, páže!
Jste již áááh!
Vy tééééžžžž?...
Chrápání mnoho rozlehlo se po pokoji

* * *

Dub bradatý
                   Nehty zívaj

Dub bradatý
                   Z okna zpívaj

Dub bradatý
                   Klepy zubů

Dub bradatý
                   Vyšší z dubů

Dub bradatý
                   Staré domy

Dub bradatý
                   Holé stromy

Dub bradatý
                   Statný komín

Dub bradatý
                   Větev zlomí
          O borovici

Malé temné človíček

I.
Akceptací rozkoše
       namířili na letící kachnu
                  velké alabastrově mramorované
                  dělo

Pak se slunce zardělo
                      červánky
a celé kolegium
            usedlo za konferenční stůl
                    -BLESKEM !
                              upadla ruka hořícímu knězi
                    -Peníze
                              kazí morálku
tu, jež mi nasadil do hlavy
         brouk
  "Motýlek Osobitý"
                     barvy - zastřely obzor
                - a já se vrátil zpět
                         (nejsem ještě tak daleko, abych se mohl vrátit zpět)

II.
           spolu s infantilním
                      Freudovo - Jungově
                               sporu
(byli neurotičtí
                        - oni nerozlučně
                skované ruce)

Hrůza - z jara se frustrace
        ztrácí
                   v reklamě
                               o vitamínech ACE

         - strašlivý osmerák
                - super jelen
a pak zase vykradli tank
 a všichni úředníci v bance
             ulekle vstávali v pozor
                    dávaje ruce vzhůru
  -poděsové

III.
alfabet Karl
            a jeho mocný
                        leč nemocný král
                                  Karel
            byl dvojvaječným doupětem
                             pro Lišku bystro-ušku
              -velice spolehlivou informátorku systému

a jeho četných přerušení
                   (von Neumannova architektura)
   ze vstupu
                      do dějin společnosti (v megabajtech)
                                 do Revolučních tříd (v megahertzích)
              přes řadiče trolejbusů
         a sběrných surovin
   jež rozvážejí balíčky
                          pro nemocné
                                 a bezmocné!

IV.
bezcenné
                - proč je živit?
           co z toho?
                                 dobré svědomí?

moje svědomí
                cinká
                       v peněžence

a pokud ho chcete
                já vám nějaké udám

můžete ho najít v tom pajzlu
                    - na rohu ulice
          - tam přespává
                      ale ráno
                nikdo nevstane
                      - budík se zastavil
                                     protože
   - nejspíš došel akumulátor
                    ve chvíli zhasnutí světla

V.
   Tma?
             se rozhostila
       "ozvěna" - rozhostila
                 ozvěna
                         ěna
                              aaa
            bezmezně ta tři proklatá
                         písmena vprostřed skal
                co kolega Karel
                        přichystal!

pro spasení lidu
             ukradl jsem křídu
       ty proklatice!
                            zemřeš ještě dnes večer!
                                     (s ozvěnou - temný přízvuk)
             zlý vrah
                      okno našel

VI.
a
pak ho za to
              postih kašel
                            - kašlal plíce
                     kusy celé
         ! vřele

Malinký človíček

Malinký človíček
stojí na zastávce

Malinký človíček co spasit chce svět

Sebe pak především
- pak malý svět

Starý teď
sedí pán - v uličce naproti
spasil se?
spasil svět?

Setkání

Osudného dne
Kdy udeřilo krupobití
seběhla se celá náves
a sbírali spadané větve
když náhle
pan D.
(ten co vždy rád přitakává)
přitakal
"ano, je tomu tak vážení"
byl ihned zvolen
během zasedání si vsunul klobouk do čela
a četl si svoje noviny
pak udeřila druhá rána
spadl strom
na kapličku vprostřed návsi
zemřelo osm osob
přitakal znovu
byl však ukamenován

Liják

Liják naznačoval zřícení domu
vprostřed sedících dam
(hrály karty o své manžele)
pak přišel ze sousedství kocour
setmělo se a obloha se zatáhla
dámy se rozhlédly po temném náměstí
jedna z nich
tlustá postarší vdova
vytáhla spod zástěry balíček
a všechny karty pečlivě
přesně podle barev a hodnot
narovnala dovnitř
pak se daly na útěk
- udělalo se sychravo
všechny snědly toho večera otrávené jídlo

Netopýří sen

Násep byl velmi vysoký
skoro se soustrast chvěla
pak přelétla sova
na nic už se nedalo čekat
byl nejvyšší čas vypadnout
znenadání
přišel bankovní úředník
roztáhla se obloha
a ven se vyřítilo osm chlapíků
na jízdních kolech
břinkla struna
když se jí někdo snažil přeříznout
přišel o oko
ambulance! ambulance!
netopýr se protáhl v jeskyni
a mladí chlapci si hráli se sirkami
pak už jen šustění stromu
a vzdálené kokrhání
- nic není mimo možnosti pravého soudce
a již Ježíše táhnou s křížem do finále
pak se jen otevře brána nebeská
a do moře vstoupí dravec
- vysolí drobné
a kasičku si nechá na potom
-na co mě sledujete, smím-li se zeptat
nemáte proč se strachovat
jsme novodobí inkvizitoři
ve jménu Ježíše
ukřižujeme Tebe i Tvoji rodinu a přátelé
děkuji - dnes sem již jedl
- nevypadáte ovšem na někoho, kdo již jedl
- ale vypadám
- no tak, Alfréde, pojďte, tento pán to nemá v hlavě v pořádku
bylo tomu tak
- tento pán to neměl již v hlavě v pořádku

tak se i naše cesta odklonila
a jabloně zdvihly nám v ústrety své větve
bylo jich mnoho
skoro přesila
proti takzvaným "vedoucím odvozu"
pak nalétl znovu
a netopýr se na větvi trošičku zavrtěl
měl asi strašný sen
o čem?
nikdo neví

moje úvahy však sahaly dále
- kam se poděl ten netopýr
neviděl ho nikdo z cestujících
zatmělo se slunce
a v rozhlase bylo slyšet jen řinčení
na zem dopadajícího skla
- moderátorka se omluvila
a upadla na zem

zase jsem trošku upravil svoje oblečení
a kolem druhé jsem byl očekáván
na federální ... něčem
to jméno mi vypadlo
zřejmě postrádalo to správné zakončení
nebo ústřici na začátku ostnatého drátu

kolik?
kam?
tak tyhle otázky byly první
co vám mohou přijít na mysl
když naplníte feromonovou lahvičku
nesprávným obsahem
či nevystihnete obsah čtverce
nad odvěsnou trojúhelníku

ale netopýr se zase zavrtěl,
a přehmátnul levou prackou
byla pořád tma
a jezdci pod větvemi rozbíjeli tábor
v noci jsou všude dravé šelmy
- řekl první, nejdůležitější z nich
a také mi přichází na mysl krásná panna z vedlejšího hrabství
- řekl druhý, který to již nevydržel, a usnul - mluvil ze spaní
nu což, usídlíme se zde, a uvidíme co naděláme
pak se netopýr podíval pod sebe
ale nic neviděl
nic
asi to byl jen sen

Vzduch

po kolika pivech
ohlédl jsem se
a jeho muži byli stále na místě
-na kolik to dnes vidíte pane hrobař
nevím, pořád nic nevím
-ale potom to jablko
nikdo o něm nikdy nic neslyšel
-myslím jablko co uzrálo
ne, tak do toho mě netahejte
-to jak bylo vítězem
kde?
tam?
a ukázal prstem ke vzdalujícímu se ohňostroji

Pohádka

Dáma v novém luxusním oblečení se přikrčila
aby sledovala konvoj projíždějících vojáků.
V duchu si stačila uvědomit, že jsou to možná vrazi
jejího nebohého otce. Popadl jí zuřivý vztek,
ale někdo jí chytl za rameno, a dal přes ústa huňatou tlapu.
Pak jí znásilnil, ale nejspíš jí tím i zachránil život.
Když konečně zjistila kdo to je, trošku se vyděsila.
Byl to její dvanáctiletý bratr Rudolf.
Trochu se lekla, co z něho 10-letá vojna udělala,
ale zanedlouho k sobě zase našli cestu, a již seděli u ohníčku,
a vyprávěli si příběhy, co všechno se jim událo,
za těch deset let, co se neviděli.
On vyprávěl, jak na vojně stříleli do dětí, jak museli okrádat
mrtvoly, nebo jak hrdinsky osvobozovali různá vypálená
a předchozími oddíly vydrancovaná města.
Ona zase říkala, jak její maminka a tatínek usilovali o její sňatek
s nevlastním bratrem Ferdinandem, a jak je za to nenáviděla,
protože vždy milovala jiného, kterého už neřekla, protože
se za to styděla. Poté co se takto spravili o posledních letech,
udělali si malé ležení v borovém lese, poblíž potoka.
V noci bylo zima, a tak zase spali spolu.
Oběma se zdály krásné sny.
Ráno, když vysvitlo slunce, a ptáčkové zpívali,
nacpal si za opasek svůj kolt, a probudil neustálým kopáním
do stanu i svoji družku (co je to sakra za magora, že dokáže
takhle neustále, skoro až psychopaticky vykopávat do stanu, říkala
si madam). On byl již ulovit snídani, a udělali si pečeného
zajíce, při romantickém východu slunce. On žral maso od kosti jako
loupežníci ve starých filmech, zatímco ona se vytrvale dožadovala
osobního sluhy a příboru...neuspěla, a tak oba dojedli mastní
- až za ušima.
Pak kdesi ukradl dva koně, i se sedly, a mohli vyjet.
Ona velice dlouho zdržovala, protože se bála, že si něco zapomněla.
On už netrpělivě uklidňoval koně, plácáním po krku, a pořád se drbal
na zádech a za uchem.
Když konečně usoudila, že si asi opravdu nic nezapomněla,
nechala by se vysadit na koně. Ovšem on odmítl, a tak musel vylézt nahoru po svých.
Když se konečně rozjeli, zeptala se ho, kam vlastně jedou.
On na ní jen chlapácky mrkl, a řekl, že za dobrodružstvím.
Najednou se octli uprostřed vojenského ležení nepřátel.
On se lekl a utekl se schovat pod most, zatímco ona seskočila z koně,
a chlapácky mrkla.
Kolem ní se seběhlo asi dvacet mužů, a všichni si už už sahali po zbraních.
Když náhle on vyskočil, nainstaloval si těžký kulomet, tajným chvatem,
asi za deset vteřin, a celý ten kroužek hrdinů kolem paní postřílel.
Ona se zamračila, a jak byla vzteklá, že on to takhle pokazil
(chtěla bojovat jak to viděla v divadelních hrách, a oddělat je všechny ručně a sama).
Tak alespoň obcházela zraněné, a vyprávěla jim smyšlené historky o tom,
jestli ví, co jejich armáda udělala její rodině, jak zabili její matku

(zabila jí ona - poté co její matka nesouhlasila s odmítnutím sňatku
s nevlastním bratrem, zabila jí sekyrou do holenní kosti a následně
obratným úderem žehličkou do hlavy, odkud začala stříkat krev,
pak její matka, v posledním tažení, řekla jenom "peníze, které jsem
pro tebe celý život střežila a spořila, jsou ukryty v bance v E...
dále už to nedořekla, neboť ona osudná slova jí uvízla na rtech
Ona se rozplakala, a chtěla všechno vrátit zpátky, leč žehlička udělala své
a matka již nebyla mezi živými...pak přiběhl otec a ten si užil naopak, dostal
žehličkou do nohy a sekyrou do hlavy...ovšem to ještě stihl s břitvou na krku
doříci Edinburgh - pak zemřel se sekyrou v hlavě)

Všem vyprávěla různé smyšlenky, jak mučili její rodinu, a vždy je poté
zavraždila různými děsivými způsoby, aby se vyžila ve vrozeném sadismu.
Tak zemřelo celé nepřátelské ležení - kromě těch co spali - ty nechali ležet dál,
vysedli na koně a jeli dál. Ona mu řekla že její cíl je Edinburgh,
protože tam má dědictví po zemřelé matce.
On jí řekl, že jí udělá doprovod, a bude jí chránit, když dostane...i podíl.

Po dlouhých hodinách náročné jízdy vyjeli z lesa.
Byl slunečný den, a stromy ještě vrhaly dlouhé stíny,
na právě zoranou zem. Bylo krásné poledne, když tyto stromy objížděli,
a kochali se jejich dlouhými stíny.
On zastavil koně, pobídl jí, aby ho následovala.
"Madam, a nevíte kde ten Edinburgh vlastně je"
Ukázala před sebe a řekla "Myslím že támhle",
když sledoval její prst a směr kam mířil, zjistil že ukazuje zpátky,
a tak řekl, že se mýlí, že je přesně na druhou stranu
(to řekl jenom proto, že se nechtěl vracet zpátky).
Na druhé straně byl obrovský kopec a nedosažitelné dálky byly celé lesnaté.
Když se dostali do lesa, všechno bylo naprosto naopak.
Stromy byly špičkami v zemi a kořeny ve vzduchu, kdežto
čím dále se člověk díval, tím menší úhel svíraly stromy s zeminou,
a úplně na konci obzoru tvořily neproniknutelnou ležatou barikádu.
"Madam, myslím že je to opevnění lesních bojovníků za republiku svobodný les"
"Co je to prosím vás za hloupost?"
"Kdysi se nějaká skupinka rozhodla založit vlastní republiku,
a nakonec celá tato myšlenková epidemie postihla dalších tři statisíc obyvatel
velkoměst - všechno to byli bezdomovci a žebráci - prostě lůza"
"A jak dosáhli toho, že všechno je tu takhle divné" - ukazovala na stromy kolem sebe.
"Nevím, ještě jsem nic takového neviděl"
Pobídli tedy koně a hnali si to k ležatým stromům.
Když byli na místě, rozhodli se, že on pojede napravo a ona nalevo.
Pokud bude podle jeho předpokladu celý útvar kruhový,
měli by se sejít přesně na druhé straně kruhu.
Pokud je někde do kruhem uzavřené oblasti vchod, určitě ho jeden z nich najde.
On sledoval pozorně každou skulinku ve stromové hradbě,
avšak žádný vchod nenacházel.
Ona ujela asi padesát metrů, a našla dvě věže s hlídači a závoru
uprostřed asfaltové cesty, vedoucí do nitra hradby.
Sesedla z koně, a proplížila se dovnitř.
Uvnitř se nalézala prázdná krajina, nebylo tam vůbec nic, akorát se
to svažovalo do jakési misky, a úplně na dně vprostřed byl špunt.
"Co je sakra tohle za blbost???"
Posadila se ke špuntu a čekala, až ke vchodu z druhé strany dorazí Rudolf.
Dorazil asi za půl hodiny, ale nepodařilo se mu proklouznout tak nenápadně.
Musel prostě oba strážce zabít.
Když pohlédl na hodinky, zjistil že je za tři minuty 15 hodin odpoledne.
Sesedl z koně, došel doprostřed a posadil se vedle sestry.
Nic neříkala - on tedy také mlčel a čekal co se bude dít.
Nestalo se nic.
Po hodině odpočinku se rozhodla, že budou pokračovat.
Bylo 15 hodin odpoledne.
Naskočili na koně, a vyrazili dále kolem hradeb.
Za nimi sa začala k bráně sjíždět nákladní vojenská auta.
To se jich už netýkalo, protože nebyli vidět,
jak se nořili čím dál hlouběji do lesního porostu.
Celou hradbu objeli asi za dvě hodiny, ale zjistili, že se včas neodchýlili od kruhu,
a že zase došli zpět ke vjezdu. Auta byla zaparkovaná před závorou,
a vojáci seděli nehybně uprostřed u špuntu.
Objeli tedy auta, aby nebyli vidět a za nimi sesedli.
Domluvili se, že správné místo, kde by měli vyrazit od lesní hradby bude tam,
kde se oba sejdou, poté co se zde rozdělí, a oba pojedou na druhou stranu.
Ona jela vlevo a on vpravo. Asi za hodinu se setkali, na kýženém místě,
a vydali se vpřed, pryč od lesní hradby.
Čím více se vzdalovali, tím více se stromy vracely, až se z obrácené polohy
dostaly do zcela normální, kdy jsou kořenem v zemi a špicí ve vzduchu.
Tam končil les.
Před nimi se pnul obrovský kopec, nebyl však žádný problém ho zdolat,
protože byl také naopak, a navíc rotoval obrovskou rychlostí.
Vjeli tedy s rozpaky pod kopec, kde byl obrovský vichr, který jejich koně
děsil a zpomaloval. Byli ovšem rádi, když zjistili, že vítr směrem ke špičce
kopce, zavrtané v zemi, a pohybující se sem a tam, zanechávaje v zemi brázdu, slábne.
Zanedlouho jim začalo připadat, že se kopec ve své rotaci zpomaluje.
To se už ale vzdalovali z nitra jeho řádění a zanedlouho byli venku.
když se otočili, mohli sledovat jak kopec opravdu ztrácí na rotaci,
hroutí se k jednomu svému boku, a kutálí se do lesa.
Paní otevřela pusu dokořán, a jediné co řekla bylo "Jééé, káča!".
Rudolf se zamračil, kopl koně a jeli dál.
Před nimi se otevřela prázdná poušť, a uprostřed, byl obrovský hustý kouř.
Když se k němu blížili, zjistili že se jedná o písečnou bouři,
která utichla, a teď se písek usazuje zpátky.
"Nejsou v pouštích duny?" zeptala se přesvědčivě Alžběta.
"Myslím že ano, ale tady jsou jen obrovské díry" odpověděl nepřesvědčivě Rudolf.
"Co se to tady sakra děje za blbosti!" naštvala se, když si uvědomila, že má bratr pravdu.
Písek pomalu dopadal, a díry se zavály, a nezbylo z nich skoro nic.
Rudolf to nechápavě pozoroval a dodal "Nevím".
"Čeká nás však ještě dlouhá cesta, a je před námi už noc,
měli bychom si zřídit nějaké ležení."
Vydali se tedy na cestu, a než se setmělo, našli něco, co vzdáleně připomínalo dům.
Když Alžběta seskočila z koně, a jala se hledat vchod, obešla dům celý a nenašla nic.
Přišla k Rudolfovi a naštvaně mu pověděla co zjistila, přičemž do domu kopla.
Celý dům zaduněl a stěna se prohnula.
Rudolf tedy seskočil a začal do domu mlátit.
Zjistil že je pružný. Když začal do domu bodat mečem, udělal do něj za chvíli dostatečně
velkou díru k tomu, aby do něho mohli oba vlézt. Bylo tam docela teplo, i přesto,
že stěny se zdály být extrémně úzké, při bližším ohledání dřevěné nebo papírové.
Uvnitř byly klády od podlahy až ke stropu, pečlivě narovnané.
Vylezli tedy nahoru, kde bylo více volného místa, a tam si ustlali.
Večer se Alžbětě zdálo, že je zemětřesení.
Když se rozhlédla, zjistila že bratr leží úplně jinde než usnul, a je zkrvavený v obličeji.
Probudila ho, a zeptala se, jestli se něco stalo, jestli si na něco nevzpomíná.
Řekl že se počůral, což jí připadalo ve dvanácti letech jako přežitek.
On však řekl, že se mu zdálo, že jeho matka chtěla zatopit,
a ptala se ho kde nechal sirky, on nevěděl, a matka mu vyhrožovala, že na něj pošle obra.
A tak se počůral.
Vzala ho do náruče, a řekla mu, ať se nebojí, že matka je už mrtvá.
Když slezli z hromady klád, která se zdála být jiná, než když na ni vlezli,
a vylezli ven, zjistili, že jsou na nějaké obrovské lesklé a rovné ploše,
a před domem stojí velké dopravní letadlo. Koně pryč, a všechna zavazadla s nimi.

Naivka na světě

U hořící svíce
zavřel havran víle

prýštící to vody proud
nepřestal se poušti pnout

Zadní dveře - očištěny
proudem vody - bez ozvěny

nepřišel jsem Zemi vstříc
strávil jsem let na Měsíc

Mrholivá a zářná města vize
vepsala mi řádku v knize

ó jak já jsem nadšený
když můj kůň je zděšený

Rozhovor výletníka a zahrádkáře o slunci

Přišlo Slunce
v půli osmé
i nařklo mě
- zdi jsou u Tě
příliš kolmé

- kosé
namítl mu

leč ono
vrátilo tmu

ukaž větru
tváři svoji

zvratky smáčí
kápi moji

a pak moře...

omyje ji

a já klidně
- pluji po Dyji

Nad (Pohled na noční město ze Špilberku)

Jak se povznést nad sebe sama?

při pohledu z očí do očí
vstříc své malosti...

vstříc ulicím
co mžourají do tmy okem
uprostřed noci

malé uličky
z lívance světel
jejichž součástí se stanu
až sejdu z kopce

- ve světě miliard lidí
fungujících přesně dle výcviku
(u mě se asi nepoved - špatní cvičitelé
nebo moje vina?)

zvířat
jež našla duši (nebo si to aspoň myslí)
 

Příliš natočena

(důležitým hlasem, slova pomalá, skoro po písmenech, však s důrazem)

Najel jsem to
REGISTROVANÝM vozem
do slečny Emílie
Byla však příliš natočena
než aby mě stihla pozdravit
můj pes Zavyl
a slečna Emílie se zčervenala
od pasu dolů
byla totiž natržena
nikoli však hlasem jedovatým
nýbrž ona to snad i chtěla
(občas skoro rychleji, jsem napsal)
ale poté
(zase ten náhlý skok, tón změny výšky a posuvu polokoule)
poté začal utíkat čas
(den předtím žádný čas nebyl, den poté začal)
a pak
(pak už to přeci je váš život)

Kára

Stařec -
naložil káru
smetí je vidět z velké dálky
- listí se chvěje
SLEDOVAT OSUD

na jakou dobu ptám se
odpovídá nevím

přesto je určen

Co sám?

Sám v ilustraci
Mezi hroty lampiónů
Osvětlen jejich září
Míhám se plamenem
Kolem stověžaté zdi
Pletu si slovesa
S jmenným přístavem
A lodi mi berou dech
Jako by se jich obrovské děcko
Stojící na dně moře
Nemohlo
Ba snad ani nechtělo dotknout

-

Záleží na postoji brečícího
K opuštěné opici
Která ještě stále sleduje dech
A na hodinkách pozoruje ubíhající ručičku
Myslíce na uvězněný strach ze tmy
Myslíce na rudé víry temných samot
Na vězení a mříže v hrnku kafe
Vlaky jedoucí bez zastavení
Dokolečka bez sebemenšího významu
Proč se ptám na výsledek
Když nevím ani svoji úlohu
Když se potácím jak sloup ve větru
Obklopen sám sebou a modrým nebem
Okolo jen samé obilí a sem tam srnka?
Na nic se nemoci podívat z výšky osmipatrového domu
Chtít vyskočit, když proudění krve neustává
Chtít překročit práh temnot
Vzdát se nároku na uzdu
Vzdát se ojí
Nechat koně vzplát nekonečným plamenem svobody
Aby zpřetrhali nebe zaržáním obrovské moci
Aby se vyvrtali do nebe jako ohnivá díra
A kapali jako olej, hoříce z kroutících se nedopalků nebe
Není třeba se obracet
(říká pán vzadu, avšak uprostřed řady)
Vlaky se zařadí před očima
A ten pravý
Ten jediný a možný
Otevře dveře přímo před vámi
A průvodčí vám pomůže se zavazadly
Nevěříte?
 

Hlava nehlava

Šli
Vydali se tam
Aby roztřískali hněv
- ruka je svrběla
mlátili do okolního prostoru
hlava nehlava
Zpět!!
Pak už jenom výstřel

Abeceda

A
jedno písmeno
rozkročené přes propast
B
baculatá slečna, koulící sněhuláka
C
Ruka úst, rozevřená vůči všem rybám
D
Výhružná ruka v pěst, drž se dále
E
Chamtivý pařát stroje, bagrující majetek Země
F
Policista píše pokutu
G
Galeje a nenechat se sežrat
H
Hřbitovní křeslo, truhlík na kytici
Ch
Nerozlučná dvojce koně a lidských úst
I
Stožár ve svíci toporného vzezření
J
Fajfka a dědeček hraje na piano
K
Rozkroč se a dej si ruce v bok
L
Až si zlomíš nohu, dlaha ti moc nepomůže
M
Velbloud a pyramidy na žlutém podkladě
N
Násep a kobyla sající vodu, žvatlající pysky
O
Otevřená brána úst
P
Přímá výstraha praporkem
Q
Pod židličkou skoncuje kdejaká bytost se živůtkem
R
A teď se jde na lov jelenů
S
V zákrutách serpentin sedí had
T
Tank na šibeničním vrchu se chystá střelit
U
Má klobouk obrácený naopak - plný vody
V
Klove skřivan ptáka do oka
W
Kanalizace je poprsím měst
X
Zákaz, zde končí prostor lidské existence
Y
Protáhnout se po ránu, nebo otvorem ve zdi
Z
Železniční stanice Zámrsk - Konečná

Abstrakce

Dnes jsem rozlil okenní rám
Byla mi z toho zima
A mráz mi běhal po zádech
Jen si přivodit ten pocit
Zebání v oblasti páteře
Třeba v okamžiku
Uvědomění si čehokoli tak malého
Jako je samota člověka v prostoru hmot
Matematicky rozložených protonů a kvarků
Složenin excentrických energií v jádře oběžnic
Narukováním armády stejnokrojů
Halící pod pláštěm kila masa
Z něhož vytrysknou v době válek červené pramínky
Až cena života spadne v masnou konzervu
A lidé se budou svíjet v křečích po zemi
Trávíce se čím dál tím víc
Vzduchem, lidmi a zteřelou močí
Kdy konečně přestane ta trapná parfumerie životních sil
Z níž zvířata vyjdou lidštěji než mrtví lidé?

Koláž USA

Generální tajemník OSN
má v úmyslu respektovat
zbraní hromadného ničení
když léta klamal
nedodal však žádné
hodnocení iráckého přístupu.

Bílý dům se ptá
S plnou nádrží
Startují kdesi z vrcholu
všichni vzduchoplavci?

konstruktéři
režimu prý
testovali
relativně nízkou ..
zbrojních inspektorů

Saddám Husajn
si uvědomil, že za hodinu letu
druhý den ráno
chce zvýšit dotací až 3000 amerických dolarů
tlakovou nádobu

Nejdéle po osmi letech čeká totiž
Bagdád s inspektory
ničení

Podle Colina Powella
by inspektoři měli dostat více času
na vrchol ke startovací rampě
abychom mohli létat
 

Symbolismu plná huba

V hubě
držel jsem třicet sirek
pak se otočil
a uprostřed leteckého průmyslu
spatřil malou dírku
a vedle ní
s chlebem (chléb) a solí (a sůl)
jakožto národní zvyklost
(z vyjmenovaných slov)
postávala malá myška
a říkala
že prý už devatero obrazů
natřelo na černo dveře
aby ruka pomatených
nešáhla tak snadno
(do trojrozměrných, však těžko definovatelných)
prostorů pro kliku
pak se vyjevila pravda
- ona, jakožto zástupce
sebe samé, před viděním ze snu
vyhlédla ze své díry
a požadovala usmíření pro obě strany
pak se rozblesklo
a ona
jako každý pátek před večeří
posnídala svůj sýr
a řekla jaký je krásný život
když může ve svých packách
držet kus sýra
a poté vítat přátele k večeři
 

Hrůza děs

Spanilou cestou necestou
 obrazy rozervány nevěstou
hrůza děs
skalní běs
hrůzný jsem
jih - východ
 sever a západ
protipůlný den
         oba se již jednou setkali
 mezi skalami vzájemného úsilí
 (náklonnosti též, pche)
         a pak
       (ještě to natahuj, vole)
         ...
         ...
 by měla přijít jakás děsivá scéna
  vrah se sekyrou
         Kyra s lahvičkou vitriolu
      nebo snad kostra
             mamut a lovci na stěnách stavení
        letní výlety na strmá skaliska
 a svěží, leč trošku minimalisticky monotónní souhra vzduchů
         vánek
             řečeno mužem s pistolí přiloženou
                       spánek
            pif- paf
                      základ existence je řádně vyplněný
            formulář
                    popřípadě zásobník
            je-li vyplnit stejně jako vyprázdnit
                 zrádnou indicií hrůzného činu
          jsem - vrah
                   víte kolik z Vás bych nejradši pobil
           nedělám si srandu
                  vybil bych celý svět,
          jen abych byl šťastný
                 leč jsem strašpytel
                     a bojím se že to nestihnu
             že mě v polovině pobíjení
                (někde v Římě,
                  nebo na půl cesty do Hong-Kongu)
                zastihne silnější pluk armády či policie
        zahradí mi cestu majáčky a blikátky
     vezmou noviny
         srolují si je k ústům
             a začnou na mě pokřikovat děsivé vize
        (lehce zinvertované)
              vyjděte a nic se vám nestane
         (samozřejmě s rukama nad hlavou)
              správně řečeno
      nevyjdete-li - něco se vám stane
         (a hele, panáčci mi vykají)
                a tak dále sedím na skále
          a sním si o vraždění neviňátek
        pacholátek a jiných bezděčných hlodavců
    (horší nadávku? znáte snad?)
              a sedím
                a sedím
            bůhví, co mě ještě nečeká
 

Sakra tma

Jsa nejsa
 změněn šlehačkou k nepoznání
   od běžného dortu
 vydal jsem se do ulic
  (nikdy to tak nedělám)
 (a i teď lžu)
     tykaje si se svým já
  a přežvykujíc ztrouchnivělou kládu
       (myslíce na čokoládovou tyčinku)
   zaostal, pánové
     zaostal z svými bližními
             - z vejcorodých je jediným
         neladícím prvkem
      který opravdu nesedne nikam
            uškodí každému interiéru
      a nasadí parohy i sám sobě
           bude-li třeba
     v prach jsi
        a prach se obrátíš
               utíkej dokud je čas
           a dokud ti cesta útěku neuteče sama
      (staneš se mrtvolou v prázdném prostoru)
  druhý hlas: "zůstaneš stát, leč pod nohami zem ti zmizí"
           třetí hlas: "uteč kluku, dokud čas!"
       kam utéci?
    kam vy pochybovační rádcové!
              a navíc mi přichází opožděně na mysl
           přejezd přes cestu
               útěk je totiž směrem vpřed
                 a vpředu má být bezpečí
          leč přejezd je vpředu
            a vlak mě může srazit
                   při mém útěku
         (je temná šeď noční oblohy
          všude voní seno
          a já utíkám směrem vpřed
          krajina je pozvolná, rovná
          cesta je sotva vidět
          a kolem cesty jsou jen pole s bodláky)
     přejezd!
            cedulka pozor přejezd
              a vlak se nekoná
                   kolik mě však ještě čeká takových přejezdů
          kolik podjezdů a temných tunelů proběhnu
      než se dostanu na světlo dne?
           je na téhle temné planetě vůbec někdy den?
 

Stavíme meze

Vylít oční tekutinu na zem
a misky naplnit hrachem
než se rozstříkne v nebi
temný meč trapných průpovídek
a sebekritické kázně otcovského kritika
není strachem podnapilých
ležení Jurského dinosaura
v bojištích předpotopních pří
o hlodavčí světy mořských panen
oči se mihotají přes stěny
a hledají záchytný bod ve víru víl
mnohá něžná ústa vzdávají boj
proti klidnému větru v ústraní
není potřeba sledovat čas
ve vánici nočních představ
když čas ztrácí svoji rychlost
a chůvy najíždějí vlakem na koleje
seberte si svoje věci a vypadněte
nemáte ani pojišťovnu

A nestačí ani dynamit

bez míru pápěrka rozepíná ruce
v modlitbě suchých úst
natírá druha do temných barev církve
aby kapr mohl pohroužit svůj zrak
do hlubin hledání základů života
do hlubin strázně a osudu
protože život má jen jeden
a stihnout všechna zmrtvýchvstání není v klopě kněze
tanky projíždí a kačena si čistí peří
na každé půlce zeměkoule jiný děj
jedna půlka ku druhé
a nestačí ani dynamit

Prolínání

Štítem
bránili se šípům
jeden za druhým však sešli mečem
"do nich!"
řvalo stádo na druhém konci
ale z hranice se ozývalo jen slabé sténání
hromada pobitých
přijížděly červené kříže
a pálily všechno na hromadách
kusy těl, hadry, úlomky....
mrtví koně se klátili v řadách
před branami byly roje včel
a generál se chystal dát šavlí povel
- hejno kobylek se začalo slétat
a zeleninářka na rohu ulice se běžela schovat do domu
- projížděly tanky a všechna taktická místa byla zničena
za konvojem zůstalo pár mrtvých ostřelovačů
a tisíce civilistů
kolona se šířila dál
aby si páprda za stolem
nemusel utahovat opasek
- otřel si ruce do pážete
a psa kopl do břicha
- zakňučel a odšoural se kulhavě pod stůl
páže se uklonilo a odešlo dveřmi
na monitorech naskakovala čísla na burzách
a posel přinesl pár zpráv z fronty
- padesát jednotek pěšáků pobito
- jízda byla úspěšná a dělostřelectvo také pomohlo
podepsat pár šeků
udělat nějaké to dobrodiní
a klamat zbytek lidu
dnes večer bude ve zprávách
nejprve se učeše
a pak přijde posel na náměstí
a bude číst vyhlášku císaře pána
 

Rytíř a kláda

Třmeny zatnul jsem hluboko
a kůň se otřepal
spadl mu z hřbetu sníh
a jeli jsme dlouho
kolem propasti
než se do cesty postavila kláda
- říkala že dál nelze
- říkala že Já dál nesmím - kůň ano
kůň totiž nerozumí
kůň totiž necítí
koni totiž nerozumím
a nejspíš mu i křivdím
kláda zlé lidi nepouští
většina sleze z koně a upadne do propasti
 

Bezmoc tvorů

tři mocné dýky
Sergeje Prokofjeva
Bodají
do plic každou
nenarozenou bytost
válící se v zvratkách osudu
proč?
protože motýl ani nestačil rozepnout křídla
než zjistil
že žádná nemá
než obloha ukázala mu zadnici
a Bůh si na mrak odložil pivo
aby se mohl vysmát
motýlu přilepenému na mucholapce
jak se zmítá
a pavouk vedle něj
jak je lepem spjat s motýlem
 

Viděl jsem

Viděl jsem atomový věk
Válel se v koutku záchodu
Kolem se proháněly myši
- a obřad se nekonal
- svatebčané se rozprchli
a já jsem dostal
zápal plic