Strom

Kus sem, kus tam,
Dohnat se ke světlu, za slabou odměnu,
cíl je jen výživa, vyhlídka příznivá,
jsem si tím jist, nevím co zas bude,
třeba už nebude, nebude budoucnost,
nikdy však nebyla,
aspoň tak aby se slunéčku líbila,
okouše listy, nejsem si jistý,
jistě však dopadne ke kůře sekyra,
díra se udělá, pak se jen otvírá,
zda je pak nebe, ptej se sám sebe,
jisté je však,
že z komínu vmísíš se v mrak...

Les

Ztrouchnivělá těla stromů, válejí se v záhybech cest,
dávají znát, že rozmetání jehličí jim vůbec nevadí,
silné proudy, vlévající se do lesa,
hučí v korunách stromů, mezi štěkavým chichotem ptáků,
Hromada koňského trusu, vleče se po cestě až do lidských mravenišť,
vyděšena kopřivami okolo vrabce vzlétá a mizí v houštině,
popel z čiřikání sype se na povrch hromádek pocitů z přítomnosti lesa...

Řeka I

Hladina poryvy rozbrázděná zachytí letícího kačera za nohu,
z pařezu vzlétá včela, odrážejíce se v rosolovité struktuře mastných ok,
za okamžik vykoupení bruslí vodoměrka

mezi zlatým třpytem mizících a znovu se objevujících kruhů,
na hladině se vracejí kachny, mezi nehybně plovoucími úlomky stromů,
až ke splavu, kde klouzajíce do smrtících vírů naberou rychlost větru,

a pohybem ladně dřevěným odplouvají dále nad tekutým zrcadlem...
 

Řeka II

Zdravím tě řeko, promiň že jsem tě celý rok skoro ignoroval...

Jsem tu zas - a nechávám se hýčkat vlnkami tvými..
sedím - a už nikdy nechce se mi pryč...

Zbytky výstředního podzimního šatu,
shazují stromy na tvou hladinu...
...chystají se na zimu...

Lístek po lístku, pokrývá ti hladinu,
- a já přeji si ... ať zde zahynu...

Nazí .. teď budou čekat na zimní kožíšek,
co možná nadělí jim jejich Ježíšek

Po hodině ... jsem už tvůj,
říkáš mi jen ... stůj ... se mnou si pluj ,
splývám s tebou zrakem i duší,
nechci nikdy více pryč...

Sbohem vlnky, lísky, stromy,
i já musím plout,
žel ....

Řeka III

Já se odrážím

Zas sám,
sám jak řeka v noci,

zoufale řvu "zpátky!!"
se slzou v očích,
- tiše pluješ ~~~~ jako já,

snažíš se mě chápat,
tvářit se jako já ~~~~ odrážíš tmu,
....kdokoli po tobě pluje

a já jsem sám,
a zpátky chci ~~~~ zpátky
....do tvé náruče

...leč zpět ~~~~ už není kam...


* * *


Ty se odrážíš

temná tvá hladina,
břehy své proklíná

na jednom jsem já,
~~~~ tvářím se jak ty
snažím se tě pochopit..


* * *


My

mlčky v sobě sedíme,
duše své si hladíme,
rány, šrámy a v duši bol

těšíme se ~~~~ samotou
těšíme se ~~~~ soucitem
těšíme se tichem


* * *


Rozloučení

sbohem má řeko sbohem...

Stráň spotokem

Měňavkovitě houbovitý hlen,
z tryskajících hradeb potoků,
do lesní meze zaniklým mechem,
pošly myšky, mouchy,
zima jim to odňalým stehem sšila s šíjí,
dlouhé zdi okolo mlýnů,
nos kolem očí, zuby kolem pusů,
zaniklých dešťových kapek,
v krátké chodbě a rybních rybéků,
z nenících sýrů pod Golemem.

Země

Vítr nabrousil ostří o výběžek hor,
lesklé štíty zelených hájů,
na malých čepelích jehliček zeleně,
jinak skoro namodrale se lesknoucích kopí,
štiplavých a neškodných,
z navštívené planety kolem slunce,
pod plachtou nesvětla,
šedou a modrou vrstvou vody,
tam a v těle všeho směrem dolů,
až do hlíny, kamene a ropy

Civilizace

Civilizace šedi,
na zdech medvědi,
oni za to můžou,
že do lesa nemůžou,
umírají kůrou,
pod pěší túrou,
nákladní, výkladní, všechno je zásadní,
v zásadě pitomá,
k věci nevidomá

Pavouk

Tisíce malých hvězd v malých vesmírech,
v očích malého červeného pavouka,
předcházejícího dalšího pavouka,
a následujícího předchozího pavouka,
kruh tvořený zástupem červených,
kteří vidí do očí protichůdně lezoucím modrým,
všichni lezou v rouře následující i předcházející,
roury probíhají skrze tělo dalšího většího,
v krabici zavřeného a do papíru zaťatého,
pod botníkem schovaného,
dostane ho pepík,
nebo on dostane pepíka...

Motýl

Ztratil jsem motiv...
Hla - letí motýl
- křídla bílá,
jaj - ten lítá,
chtěl bych taky
- až nad mraky.

Bezdomovec

Čmeláček duní,
hnízdo už není,
slzičku roní,
bylo - už není,

co má si počít,
kam má se schoulit,
pod lístek uléhat,
do rána přečkat - snad...

ACCESS DENIED

Dneska, když jsem vstával, tušil jsem, že už nemusím usnout,
že už to byl třeba poslední ranní výlet,
rána, která vstávaní činí netrpělivým až třeskutým blouzněním po nocích,
ta rána sem nikdy nemiloval, a nikdy nenáviděl,
viděl a slyšel sem o nich dost,
po večeřích, se o nich nepřemýšlí, jsou záležitostí ranní,
večer není čas na přemýšlení o ranním přemýšlení,

tak sem řekl DOST, DOST všem ránům, skoncuji s nima až do poslední večeře,
dneska, už dneska nechci vidět ani večer, a ani předchozí rána v paměti,
smažu se DELETE, nejde to tak snadno,
ale mozková kapacita to umožňuje po fyzických stránkách docela snadno,
přístup k jakýmkoliv než vědomým datům mi však byl zamítnut,
ACCESS DENIED,
nevpustil jsem sám sebe dovnitř, proč?
co je tam tak podstatnýho co nemůžu vidět,
proč nemůže lednice vědět co se chladí,
kam mam jet tramvají ráno,
proč bych tam měl jezdit, když ráno už po večeru není ránem,
nevím - ale kdo z vás to ví?

Za hranicí

Myslím že jsem za hranicí, z tohodle už mi nic nepomůže
Jsem tam..sem tam někdy i ano, někdy však ne
Šílenost? Jasně.., proč ne? Já už nemám
Já už rozhodně ne?
Jak jste na tom vy? Pokud se při čtení podivně usmíváte
- pak nevím
pokud se mi tlemíte - jste asi za vodou
a to pěkně daleko
Já - to slovo mi přijde povědomý!
Kdo to je nebo co to je?
Která z otázek má přednost?
Odpovědí je Já, samo ve své nejvyšší podstatě,
jen jiným, rozvinutějším, někdy svinutějším jazyce..
Pak už nic

Dneska

Dneska ale nevidí úplní celé.
Dneska bude všechno trochu (jinak).
Dneska - dneska se mi zlí bylo.
Pak sem se už jen soudil v páře hrnku nad mrazákem.
On to tušil já to tušil, z takové jednoduchosti a lehkosti tónu vyřčeného.
Pak se to pokazilo, začalo se klepat.
Nebyl už čas se na to vnořit...
...pak se rozsvítil jak vánoční žárovička
(ta maličká, banánek a šmytec, v ohraničení prostoru nevýrazná).
Lovil jsem na dně.
Přicházely nulové platy a jen samé daně
(proto ta jazyková přednost před rodem mužským).
Náhrobek měla potutelný,
místy se smál jak hláska
(hlásná trubka -což mě trklo, bééé).
Pak jsem si to vysvětlil.
Potom sem si to vyvtělil. a byla, hlava...
Nebyl jsem a nebudu nejsem...
to je jediná má milá vyhlídka do společenské budoucnosti.
Pak že jsem zralý (jako rybyčka) s tvrdým í pro krytyki.
Kirk nebo Hop Kirk, honilo se mi hlavou jak stádo.
Můj jazyk se vytmluje,
ptoto ptosím nelekejte se zaAršených vršků nížin.
Pak prochází distancí přes markové pole.
Na Alpách se zastaví a poví si...
kam sem se to dostal, asi sem malinko odbočil....
ale to svedu takže zpět k tématu,
vrátil jsem se, (nalepeno dosti neúčinně).
Ztratil jsem kontakt ...
takt
a akt
kt
a pak to pos...ný T

Včera

Včera jsem Tonda nebyl
[plně v pohodě, a tak jsem se vydal až poneděli. ),
na závorce vzhledem nezáleží,
takže sem si vybral brádlo a nasedl to dramvaje.
Pak už to byla jen jízda, na kole v jízdárnách a zářivých žrádlech.
Nádech se udechl ve Vídni skrz útěchu.

Pak usedli ke stolu...
neklábosili ale taky si nic nepsali.
Komunikace je dnes ve prospěch unylých umělců neumělé pravy - v úpadku.
Pak se otočil a našil to s tím jeřábem (falešně trapný).
Get out of there. Hier ist peklo du du eklige.
Toho si nevšímejte ...

Bojím se

Bojím se padajících věcí. Bojím se když..
...když v noci běhá mi pod noha mi myš
...když procházím průchodem
...tma halí vše
...já jdu...vítr píská o nosníky
...průduchy domu hrají temnou píseň stínů
...jdu a jde
...za mnou krok zum krok
...už je ... je mináčku
...jdu ... ležím
...nemůžu se pohnout
...škrábe mě v krku
...těžce se dýchá
...kope mě do hlavy
...a mě to nebolí ... beznaděj
...ani bolest mi neuštědří
...ležím a v duchu se svíjím a řvu
...a on kope
...kope mi hrob
já ale žiju...!!!

Auto

Čtyři jako kůň, kůň jako tůň,
zelená se, už zase ne,
pod koly vše zhasne,

Zhasíná a zasychá,
umírá a vysychá,
zeleň a porosty,
zbydou z nás kakosty

Po nás potopa

Po nás potopa,
hlavně že výroba

Siréna

Pestrý to tón,
hlásná trouba široká,
na ústech otroka,
hlásí že bouří se,
od hlavní kouří se,
padají řady,
pro vrchní smrady

Psík

Cupitá, slintá, běží s ním flinta,
houpe se do kroku, nažral se obroku,
není to kůň!

Smetiště

Smrdí to, vadí to,
hladí to, ladí to,
vyměním to, vyhodím to,
to a to, zas jedno,
jedno, dvě zase moc,
jedno ven, jedno vnitř,
a mám zas klid

Bota

Pokud vezmu úvahu o zápachu metodicky,
nejde jen o záblesky nesouhlasu v očích,
malých a ve stínech velkých,
nelze se tomu vyhnout - zcela srovnatelně

Noha

Zcela lehce,
bez souhlasu,
bez záblesků a jiných náhod.

Rota

Rota srocená na rotačním válci,
šrotuje pošramocený národ válících se stínů,
umírajících, umřelých a mrtvě zřejících.

Šrot

Na nic, už neslouží.
Naházet do louží!
Zrezivět, odtéci.
Prodat a odvléci.

Houkací čepice

Běhají, houkají, chytit se nedají,
mají dlouhé ruce, ruku jednu k ruce,
kbelíky nosí, v nich bobky kosí,
k čemu jsou tu - nikdo neví,
hlavně že jsou houkací..

Dopravní kolize

Barvičky, světlíčka, zchroumaná tělíčka,
houkačky, zvuky - hle kousek ruky,
obraz to veliký - krve však kbelíky,
hasiči přijeli, hasit hned začali,
výpary stíní vše, svět začal šedivět,
plesnivá obloha mračí se od Boha,
zelení mužíci opodál stojící
blýskají, škrábou se, nechápou jak by se...

Maglajz

Zelená kaše, vznikají mašle,
vzniká a odniká - obvykle podniká,
výlety ke dnu - i k noci ve snu,
denní to nálety na ranní poplety,
popelavé hlavy, davu silné vřavy,
sílící košile škrtí krk kobyle,
kobyla syčí, dostala tyčí,
kočí jí nadával, na fleky nedával,
pozor už letí, jak zemní smetí,
už leží natažen, uzlíky obnažen,
uši jsou vidět - kdo měl by se stydět?

Svět je krásný

Svět je krásný, svět je krásný
*zbytek básně se bohužel nedochoval
*autor se bohužel díval po sýkorkách
*a byl přejet helikoptérou, která se právě
*chystala uhasit později zapálený požár...
*tudíž došlo k řetězové havárii a na letišti
*propukl požár který zamořil polovinu světa

Zázvor

Voní jako koření,
závor v čichu už není.

Bublinka s ptáčky

Pozoroval jsem
malinkou bublinku,
jak vzletěla,
vzdalovala se
pomalinku,
měnila se v malý bod,
v její stěně se odráželo hejno,
prolétali,
pomalu se vzdalovali,
vrhali stín,
který se válel po zemi,
přeletěl mne,
pomalu se vzdaloval...
kde jste teď,
bublinko s ptáčky?
kam jste letěly?

Piano

To ticho piána
                           vráží mi facku

Tahleta rána
                        nestojí ani dvacku

To chvění tónů
                            rve mi duši

To ticho tónů
                           - něco asi tuší...

Netaž jsoucno!

Netaž jsoucno!

Neminulo - nebudoucno...

Z duše ubohého samuraje

/Před spaním....se klaním...pěkně hluboko
...do mísy záchodové.../

S jakou lehkostí,
                             dotýkáš se zdí

Míjíš každý kousek,
                                   cítíš jemný samet

Opřádám tě pavučinou,
                                           každý chce tě vidět jinou

Jsi svá až po okraj,
                                  co já - ubohý samuraj,

nadělám

Všichni mě milují (?)

6 000 000 000
                           Nožů v zádech zebe mě... 

5 999 999 999
                           nožů ................... beze mě

Jsem prý blázen jen...

Já vím,
že jsem tu k smíchu,
nejsem ten,
kdo živí pýchu

Já vím,
že jsem Vás rozesmál,
vím i
že jsem pln hříchu,
a tak to asi bude dál

Už dávno vím,
že Pravda má
je proklatá

Směj se mi,
jak já jsem se ti smál,
Celý Svět se mi směje,
nic jiného bych nečekal 

Akorát si někdy říkám,
proč kat je král,
proč Blázen králem není,
kdo by se mi smál...

Komu?

Já svoje srdce
dal jsem všem

až na Vás výstřel zazní,
Já bude ten
...komu zemřel sen...
..koho kulka srazí...
 

Prosím...

Má tíha tmy
                     je moc velká... 

Jsem na střepy
Jsem tu pro střepy... 

Můžu ti je půjčit,
Můžeš jimi vidět svět v barvách všech...
Nebo tě trošku říznu
               ...abys cítila že v tobě ještě proudí krev 

Prosím...ale nesnaž se...
slepit je zpět...
ošklivě by ses pořezala... 

proto v zájmu lásky tvé
prosím...
...nemiluj mě...

Smrt mezi ochozy

Smál se jim...
    Neměl důvod nesmát se

Ač venku
    Všem známým
Do smíchu nebylo

Vysmíval se hlavním
Do očí
Do malých a účinných děr

Namířili
Stiskli
Smál se...dál

* * *

Byl to jeho jediný cíl
Před smrtí
Smát se

V bolesti
    řval smíchy
    rval si šaty
Tancoval před hlavněmi pušek
    V přímém přenosu..
        Smál se..
Nevěděl proč
Byl to asi jeho velký úděl
Smát se a zemřít

Ne jenom lízat paty
Nechat se vysmát
V nahotě zla...

Mlátil se koštětem
Aby viděli
že jim zametá
Cestu
Z povrchu Země
Do bláta...

* * *

Vyšel...
            Nad starostmi
Celý ... promočen smrtí mezi ochozy..
            Brečel nad smrtí...
Zemřelo jich víc
            Než bys na prstech
Zavál chladný dech
        Z oceli trubka...
Zakouřila jen...
Byl spasen

Pozor na nos nahoře

Mám dát si prý pozor!
Na nos svůj!
Aby nebyl  -  nahoře

Já?
Ten co čumí do země?
Chá Chá!
Tak zkuste to ... přes mě...
Beze mě!!

Mám jít ...
Kam snad?
Do země!
Klidně...

Ač stále budu se tvářit..
...vlídně!

Nedonutíte mě,
ani párem volů,
abych nečuměl,
depresivně dolů!

Kdo chcete mi spílat!
Vězte ...
Mám Vás rád..
a děte se vysrat!!!

Minuty - minuty!

Přišel s životem...
Bez bot...
Šel jsem jejím drátovým okem
   - sedělo a čekalo...

(!) Až spadla pěst...
Trochu štípla
   - a pohladila hrobové ticho

Přicházely a odešli
   - byly v tom již mírně
nakloněmí

Pak je vzbudil
    - malý život
plný drásavých zážitků
    - jednotného rána - /temná/

Pak jsem ji rychle pochopil
   - však byla vstřícně blízko
    - zcela duševně
    - šla odšroubovat
jinotajem práchnivosti hvězd

Pohroužili se
     tiše pod okap
Zemřel - jak kapka vody
     - bolestný v dotyku
Stále jsem přihlížel
jak obdělává pole
     - osil
a jako zvuky
tiše noty nosil
Dýchal

Pak ZEMĚ - vynořila se
mezi jimi
ojedinělá
     - právě v odkvětu
strast - vzala jí útěchu

Pozor jsem loupežník (Drama)

Stará paní

.................neustálý čin

Zlořečený!

.................já..tě pohorším!

Příběh šaška (Freudovo loutkové divadlo)

Byl jednou jeden šašek,
odešel ze země šašků,
(tam všichni se smáli)
aby rozesmával lidi,

Přišel do země lidí,
mezi dvě království,
jež rozkládala se,
od začátku do konce,
v přátelství,

V tom jednom,
král Černý vládl,
v tom druhém
Bílá královna

Tak začal šašek,
v těchto královstvích,
rozdávat smích,

Vždy dělal to pro pocit,
že když směje se on,
i oni mají klid,
Vždy byl v opiovém kouři,
a dělal v klidu paláce,
ze smíchu bouři...

Hrával si s motýly,
žáby vytahoval z rolniček,
všichni smáli se,
vesměs upřímně..

Jednou však poznat chtěl,
jaké je to,
když nedělá zábavu,
nekouří opium,
a nepoddává se jejich snům..

Tu náhle uviděl,
že v plamenech je celá lidská zem,
že Bílá královna,
posílá varovné posly,
že Černý král,
staví jí ke zdi praky,
že chtějí si ničit hradby

Venku,
bratra viděl bratru mečem v břiše kroutit,
otce synu dům vypálit,
viděl znásilněné ženy,
a zabité děti,
jen kaluže krve,

Pak dokonce,
když král s královnou,
v makovém opojení byli,
zjistil,
v jejich slabé chvíli,
že ani jeho nemají rádi,
král poslal naň dráby,
a královna vykázala ho ze země své

Teď už nemůže se smát,
jeho maska je smytá,
leží vedle kramáře s opiem,
v roztrhaných rolničkách,
jemu přáteli jsou žáby jen,
teď jen sny zůstaly k němu milé,
teď sám se ve snech směje,
za střízliva pláče...

..čeká..

na návrat do země šašků

Deprese - portrét

Drž se ... hlavu v klíně
Plač ... koukej na mraky
na oblohu
Doufej, že je to naposledy,
kdy tě trápí vše
 

* * *

Ahoj srdíčko,
Čau..
Máš se?
Jo..
A jak?
Jde to...
No tak se už netrap..
Nejde to ... nevěřím...
srdíčko ... nemluv už prosím

* * *

Žal a beznaděj,
tvoří celek,
mají mi v duši
pelech

Rvu si vlasy,
proklínám se,
srdce buší,
beznadějným strachem

Bojím se vnitřku,
bojím se všeho,
mám vlajky na půl žerdi

Umírá kapitán

A loď
Čeká útesy

* * *

Bože, teď když umírám,
smím se tě zeptat?
Proč si mi dal srdce?
Když akorát bolí...
Proč si mi dal oči?
Abych bolest viděl?
Proč si mi dal uši?
Abych strach slyšel?
Proč dal jsi mi rozum?
abych o něj přišel?
Bože proč dal jsi mi život?
Když mám v duši místo jen pro smrt...

* * *

Mám dýmové ruce,
mám plyn v hlavě..
Topím se - tvářím se hravě...
V podpaží kámen?
Planetku celou!
V duši zhoubný plamen,
strašlivý tanec..
plný zrůdných masek,
kolem ohně..

brečím

skáču ... krkolomně

Točíš se lžičkou...

Prosím
      o kousek smyčky

Jdu ke dnu
      ne jenom 24 hodin

Naopak - klesám
      točí ještě lžičkou

Párkrát ještě
      Držíce setřenou střenku

Cinkne o okraj
      Oklepe ze lžičky kapky

Baví Ho točit kafem
      Rozmíchávat různé úlomky

Kousíčky kávy
    Tančí balet
         Ve vírech - vášně vlny

Točí se - prázdný - PohybuPlný
    Pak lžičku olízne
Položí s cinknutím

    A vypije si Tě,
K rannímu tisku:

    "Dnes 1000 mrtvých"
"Velký výprodej"

V sáčku

Nevím přesně...kolik bylo
            Nasypal jsem je do sáčku

Bylo mi chvíli špatně...
            Jak se točily - na dně...

Byl jsem jak klokan
            chycený v závějích -
Tam jak občas projela...
            - málokdy - ale pocity

Byly děsně teplé...
            jako med, se zápalkou v krku

Bolel, a rozléval se,
            ve všech žilách obličeje...
                od srdce...

Něco se asi dělo...

?

Bolí to...

Asi...?

Snad?

Bojím se

Bolí mne,
                nepatrnosti okamžiku

Opatrně
            neví proč...

Hoří mi duše
                    plameny

Nevím...!
                všude je dým...

Pláču...
            hasiči vynášejí už...

jen uhlíky,
                malé a ohořelé...

některé ještě zápasí s plamenem
                        černé kousky

mne...

bojím se...