V lese {29.3.05}

Michálek si ulízl tu tošku krve z opuchajícího pařátu a vydal se na další část cesty z města. Dnes ho čeká to nejtěžší, přejít les haraburďáků. Jen co vstoupil z meze do toho vyprahlého lesa, kde všude visí cucky igelitu, hadrů, vyhozených sedaček z aut, obklopil ho vřískot a zápolení. Není se co divit, tohle místo je od dob revoluce obsazené. Hlídky sem nechodí, protože zde žijí lidé co si odvykli na Režim. Režim, to je asi tak, pro některé osobnosti, že se prostě vtěsnáte jak shnilý plod do určité formy, ve které už vyhnijete.

Oblopil ho dav hrdlořezů, ale protože byl otrhaný, a sotva vypadal na biologa, nezaútočili. První otázka: odkud jdeš? Z města, není tam čisto. Měl se radši pousmát a mlčet, všichni nyní napjali sluch, už dlouho nebyli ve městě. Dnes oni spadali do skupinek Lesních zvířat, protože nespadali pod Režim, a cokoli nespadá je zvíře. Biologové byli dříve sociologové, ale dnes chodili dělat vzdálená pozorování sociálního chování Lesní zvěře, pak některé emočně významné odchytili a dělali preparát pro sociálně biologické srovnání. Zahrnovalo to pitvu, různá hlubokoúrovňová látková pozorování, tvoření souvislostí mezi biologickými změnami a sociálním chováním. Bylo pro režim nutné zjistit, jak se utváří z Občana zvíře a je-li naopak možné Zvíře odchytit a přizpůsobit Režimu, tj. uspořádat jeho strukturu tak, aby byl vhodným zdrojem energie pro Režim, ať už jako Dělník, nebo tzv. VIP. VIP byli jacísi manažeři, vytvářející nové algoritmy pro chod režimu, aby se zamezil ztrátám energie v systému, a naopak zproduktivnila jeho fyzická podstata. Vůbec, od dob užitelné informatiky se toho mnoho změnilo: informatika zužitelnila, a to dokonale. Co nešlo, bylo opraveno, tedy každý Občan Režimu byl absolutně produktivní v rámci nejnovějších poznatků VIP. Jediné co se nezměnilo, že VIP nebylo možné absolutně zproduktivnit, tedy VIP znamenali jakýsi strop dokonalosti, konec ideologie a začátek marasmu Občanů.

Zvířata, tyto lidské trosky nebylo možné zužitkovat jinak než k výzkumu. Stali se daty. Tato data teď obklopila Michálka, on vytáhl lízátko, a jal se je lízat, bylo to znamení extravagance, což bylo mezi Zvířaty příjmáno s úctou. Stal se jejich hostem. K večeru mu přislíbili provést ho Lesem až k Bažinám, tam, prý, už musí zase sám, tam se nikomu nechce, protože to znamená jistou smrt nebo šílenství, pokud tedy nepřekonáte dvacetikilometrový úsek bažin obklopující město, které do nich neustále chrlí odpadní vody, plyny, a vůbec vše co není potřeba pro chod města. Martínek nabídl lízátko kolemsedícím, tak jako se dříve nabízela fajfka, jako náznak míru, symbol účasti, symbol protichůdnosti a lidskosti. Zde to narozdíl od města kypělo emocemi. Každý měl co říci, co sdílet. Bohužel nouze neprohloubila jen pozitivní emoce. Na všechny doléhala zkázná tvář Režimu, denní bitky s biology, útěky před hromadnými lovy, útěky před Testery, jakýmisi dotory, či veterináři, kteří chytali Zvířata, kroužkovali, dělali hromadné výtěry, odběry. Všechny emoce byly sraženy k zemi neustálým strachem, pohotovostí, málokdo ze Zvířat netrpěl paranoí, schizofrenií. Nemoc byla jediným prostředkem jak uvyknout životu v lese. Bez nutkavé pozornosti, bez zázračných andělů halucinací, bez neustálých výkřiků z nebes by nikdo nebyl schopen poznat, kde je nebezpečí, jak správně žít, jak si neustále zvykat na nové a nové změny řádu. Neboť narozdíl od Režimu, zde se měnilo vše a neustále. VIP nebyli tak pohotoví, tak přičinliví, aby se mohli rovnat s Bohy lesa. V lese se vše měnilo stále, a to dosti rychle.

Michálek ochutnal jednu ze zdejších specialit, housenky ve spreji, jednalo se o zbytky poživatelnin, vyextrahovaných benzinem z odpadních nádob z města, které se použily jako omáčka k bažinným červům, obývajícím většinou mršiny. Kupodivu to byla zdravější strava než veškerý sortiment Obchodní a dodavatelské sítě města. Mnozí VIP tajně dováželi červy ve spreji do Černých obchodů, tak velice oblíbených, střežených míst, po kterých šla Protibugová policie. Černé obchody byly totiž nejznatelnějším úbytkem efektivity režimu. Někteří VIP byli určeni pro své vysoké analitické schopnosti k přešetřování Kódu, a zjišťování jeho potenciálních slabin. Dnes byli červi vydatní a sprej hutný, Martínek byl zasycen, a po dlouhé době mu bylo umožněno si říhnout, což mu městská strava už nemohla poskytnout - potravní průmysl dnes spadal pod Lékařskou komoru, vše bylo na bázi léčiv, vše poživatelné bylo uděláno tak, aby to organismus vstřebal bez jakýchkoli vedlejších účinků.

Založil ruce za hlavu a sledoval oblohu. Stále byli ještě v rozsahu vzdušné kontroly, což znamenalo, že obloha byla v podstatě pokryta různými létajícími senzory v podobě ptáků a hmyzu, dle potřeby Režimu. Sem tam se v pokrytí oblohy uvolnila škvíra, aby bylo možno zahlédnout hvězdu. Tak krásné, řekl si, když mu někdo předával právě dokončenou štafetu lízátka. Se zaujetím hleděl sem a tam, aby zachytil některou z hvězd a slízával citrónovou příchuť z tyčky. Dnes večer se dostane až k bažinám. O nich se mu zdálo už tehdy, když snil své sny v mezerách v kódu, které jeho vyjímečný a neodhalený VIP intelekt našel. Nepotkal vlastně za svého života ve městě nikoho z Dělníků, který by dokázal odhalit sem tam se vyskytující mezery v kódu, dávající prostor vlastně jen snění, když ne vlastní činnosti (neboť ve městě neexistovalo nic, co by bylo možno využít pro své vlastní plány, třeba takový hrneček se srdíčkem zmizel už v první polovině Posledního soudu, který trvá až dodnes, existovalo jen to co bylo třeba pro Režim, a to jak v procesní tak datové rovině - člověk nemá hrníček se srdíčkem, a tak ho neumí ani použít, a ani se mu o tom nezdá, je jen Režim a jeho klíčová data a procesy, člověk je v Kódu definován jako proces s datovou potřebou a absolutní ovladatelností pomocí Nalezených parametrů). Michálek možná patřil k posledním svého druhu: neboť Dělníci byli naprosto bezesní, zatímco Zvířata nechápala nic z Kódu, zatímco on znal Kód a měl své sny.

Zachumlal se do vláknitého materiálu, který zvířata vytrhávala z teplovodů jako přistýlky a usínal s novým snem na duši: dnes večer půjdu pryč od Kódu, opustím Zvířata a půjdu hledat zem, kde lidé mají vlastní řád a vlastní sny, snad ještě existuje místo, kde není nic!

Michálkovo dobrodružství I: Cesta z města (22. 11. 2003)