Cesta z města (22. 11. 2003)

Nebezpečí se táhlo jak smrad podél šedivých šimravých stěn těch polorozpadlých městských čtvrtí. Když konečně překonal nástrahy, vytáhl lízátko, a posadil se na kraji louky, s výhledem na město, se silnicí u nohou, za zády se mu chumelilo, a nad hlavou bylo něco, co nemohl vidět, protože měl zlomený vaz a krunýř. Otáčel hlavou aby mohl pořádně lízat lízátko, a jeho pes si k němu přisedl. Přisedla si k němu i stařenka, která nemá byt, a musí ležet vedle silnice, protože jí nikdo neubytuje. Má těžký život, říká Michálkovi, prý už dvacet let je po smrti její vnuk a manžel, které přejel nákladní automobil. Byl prý celý červený a vozil pití do velkoobchodů. Ten den, prý, říká se slzami, jel naposled. Poté co přejel její rodinu, narazil do sloupu vysokého napětí, a datel, který omylem vytloukal díry do tohoto sloupu, se mu zarazil do hlavy, ani nehlesnul. Strašná podívaná, vnuka a manžela od sebe neoddělili ani patologové, přičemž řidič, ještě než umřel, zpíval jakési písně o velcích nohách a malých ptácech na zobácech. Babička to naštěstí ukončila, přestala povídat a podrbala se za uchem. Michálek obrátil zraky nazpět k městu, a začal si zpívat hezkou píseň, kterou složil mrtvému holubovi u krajnice. Babička pořád nic nedělala, ale její noha začala nějak pocukávat. Michálek, přesně podle příručky "Ovládáme stařečky", chytl babku pod krkem a začal jí dupat na nohu. Když se přestala noha hýbat, podíval se na babičku - zase ani nehlesla a podrbala se za uchem. Začal si zpívat písničku o holubovi u krajnice, přičemž si podupával nohou a babička recitovala Internacionálu. Semafory začaly blikat, což znamenalo, že za chvíli před nimi začnou projíždět auta z města. Hned tu byl obrovský proud mechanických příšer, smontovaných převážně z kovošrotu nebo lepenky. Chrčely, pískaly a převalovaly se kupředu. V nich seděli zubožení obyvatelé města, na kterých se podepsala revoluce. Šrámy po celém těle, oblečení skoro žádné, protože všechno textilní bylo zabaveno ministerstvem pro kontrolu. Všude se šeptalo, že se chystá nějaká velká statistika, podle které zase proběhne nějaká revoluce. Minule se vyvražďovali lidé s krátkými vlasy, protože prý nejvíce z protistátních pocházelo právě z řad krátkovlasých. Babička už vlasy neměla, navíc byla frigidní, a na frigidní osoby se vztahovalo ochranné právo, protože byly k ničemu. Jak prohlásila hlavní vládní strana: největší hrozbou jsou produktivní a aktivní lidé, protože ten zbytek nic nedělá, přičemž být hrozbou spadá pod dělání, a tedy ten kdo nic nedělá není hrozbou. Michálek půjčil babičce své lízátko, zasalutoval a jal se kráčet dál, pryč z města.

Michálkovo dobrodružství II: V lese (29. 3. 2005)