Kdy jindy je novinovému člověku u srdce tak krásně, jako když se stane činitelem času - realizátorem budoucnosti v minulost? Když se stane prvkem nutným k jejich syntéze. Člověk je přítomností! Člověk je svým časem! Obsahuje jak minulost tak budoucnost, je tvůrcem přítomnosti, kterou pak prožívá jako sebe! Jak však může prožívat člověk rezignující na přítomnost, volící buď cestu novin nebo cestu snění o budoucnosti? Proč nevyužívat daru života, který jen nám dán skrze myšlení - nikoli vjemy či cítění - protože čas a mi - jsme obé v myšlence - myšlence mezi mozkem a rukama (vjemy a cítění jsou jenom fragmenty okolí, které zaobluje ve skutečnost naše abstraktní myšlení).
  Když vidím, že se děje ono, a já toho nejsem součástí, stejně mi svědomí říká, že svět jsem já!
Nesnesu vážný pohled do novin! Noviny nejsou přítomnost a jejich funkce je snad namířena proti nitru člověka svou neosobností, ukazováním toho, co se už stalo - co je neměnné. Zaměstnávají nás nahmatáváním pulsu pravdy v minulosti! Když nám tlak života uniká ústy tonoucího...
  Jak nám ovšem hudba udělá dobře, když se staneme nikoli divákem, nýbrž tou slabou iluzí, staneme se alespoň jako a trochu zkresleně součástí autora - jeho Já se nám stane osobním prožitkem! Nejsme alespoň na chvíli přesvědčeni, že vidíme z někoho jiného? Jako když po dlouholetém sousedství a míjení máme to štěstí promluvit s člověkem, vidět se alespoň částečně jeho očima? Jako bychom museli míjet po léta dům, a nyní hledíme z jeho oken na místa, z nichž hleděli jsme do oken?
- Je to zčásti poznání sama sebe, poznání nekonečně malého odrazu času ... jež sami na sobě sotva někdy postřehneme.

 

Vědy

  Většina vadných bodů věd a učení se týká nekonečna a nuly. Všechno co se točí okolo velikosti a vzniku vesmíru, původu přebytku energie ve vesmíru. Nejsme schopni pochopit původ pohybu ve vesmíru - či spíše života vesmíru! Protože sami jsme živi, a sami jsme jeho součástí - nemůžeme se povznést nad sebe a vesmír, a odvodit chybějící vztahy - svým náležením k vesmíru se stáváme nedostatečně objektivními. - Mi sami jsme tím chybějícím, nebo snad přebývajícím článkem všech věd!
Je to asi chyba, že se snažíme uchopit svojí rukou ruku samu - víme, že to nejde.