Příroda a věci obecně "neživé"

  Kde jinde se "zastaví čas", než v přírodě? Není pocit zastaveného času, pouze vcítěním se do neživých věcí? Je sice pouhou domněnkou, že strom není schopen života takového, jakého jsme naopak schopni mi, lidé. Ale i tato domněnka je schopna vytvořit v nás možnost vcítění se do neživého (v lidském smýšlení není zapotřebí pravdy - ve většině případů postačí víra, domněnka).

 

Zvířata a duše

  Proč zvířata nemají duši? Kámen nejspíš nežije (alespoň se tak neprojevuje), takže asi nemá duši, ale proč upírat duši zvířeti? Jenomže zvíře se mi tak podobá v životě, jako snad v žádném jiném, beztak nedůležitém aspektu (oproti životu?)!
V čem jsme tak jiní, tak lepší? Když ne v schopnosti žít? A tak hledáme útěchu v popírání zvířecí duše! Ne, neříkám že zvíře má duši! Naopak, zvíře nemá duši! Nemá tu věc, kterou jsme si v zápalu domýšlivosti vymysleli! Ale naše domýšlivost neustále naráží na to, co to vlastně ta duše je, zapomínajíce na její smyšlenost. Zakopávajíce o ní ve sporech o duši, snižujeme jí na roveň rozumu, hledajíce jí v myšlení či bozích, zakládáme náboženství, kultury a filozofie.
  Jenže jakmile chceme vyjádřit rozdíl mezi námi a zvířetem, vyjádřit duši, musíme to udělat racionálně! To se potom názory na duši větví tak, že leckdo řekne, že narozdíl od zvířat myslíme! Opravdu? Možná že to, co nás odlišuje od zvířat je právě ta namyšlenost, která hledá rozdíly! Jednodušší lidé se pak tímto pojmem nezabývají, a mají duši za transcendentno, které rozhodně nedokáží, a už vůbec nechtějí zkoumat. Z toho je potom blízko k obláčkům, pověrám a bubákům z prostěradel, které vyplňují trhliny v mnoha pseudofilozofiích, stojíce opodál pojmu duše, a tváříce se jako ona, když se někdo táže, co je to duše.
  V čem se liší myš, kradoucí sýr, od člověka co jde vyloupit banku? Pokud abstrahujeme základní rysy lidského chování, získáme chování prakticky totožné s chováním zvířecím, přičemž reziduum, to co při abstrakci odpadne, bude pravděpodobně přemýšlení, které naše chování pouze zdobí, jako krajka leckteré spodní prádlo, aby vypadalo lépe, a šlo lépe na odbyt. To, kolem čeho se točí myšlenky lupiče v bance, není nepodobné tomu, co pohání jednodušší rozvahu myši - strach. Ve všech jiných případech je lidské myšlení také pouze jakousi výplní vyšší myšlenkové matrice, která se už nachlup podobá jednoduchostí zvířecímu chování.
  Děláme ve své podstatě to samé jako zvířata, akorát kolem toho ještě děláme daleko více povyku.

 

Noviny

  Lidé se zcela přirozeně zabývají celý život tím, co se stalo. Hledají kauzalitu včerejška, i když mají ten dar, ujistit se o přítomnosti tím, že začnou novou kauzální řadu, dar tvořit příčiny! Dar který je možný si vychutnat právě jen tehdy, když máme fantazii budoucnosti, kterou v přítomnosti změníme na neměnnou minulost! Dar tvorby času a ovlivňování událostí! Noviny nám ukazují, co se stalo. Pročítáme události, které už nezměníme, domnívajíce se, že se nás týkají! Jenže už tím, že je nezměníme, že vznikají mimo nás, a přesto se nám snaží vnutit svou skutečnost, upadáme do světa neosobního, který se nás netýká. Svět vzniká a tvoří se bez naší účasti - jako cizí věc - neosobní a nepocházející z nás.