Příroda a věci obecně "neživé"
Kde jinde se
"zastaví čas", než v přírodě? Není pocit zastaveného
času, pouze vcítěním se do neživých věcí? Je sice pouhou domněnkou, že
strom není schopen života takového, jakého jsme naopak schopni mi, lidé.
Ale i tato domněnka je schopna vytvořit v nás možnost vcítění se do
neživého (v lidském smýšlení není zapotřebí pravdy - ve většině případů
postačí víra, domněnka).
Zvířata a duše
Proč zvířata nemají duši? Kámen nejspíš nežije (alespoň se
tak neprojevuje), takže asi nemá duši, ale proč upírat duši zvířeti?
Jenomže zvíře se mi tak podobá v životě, jako snad v žádném jiném, beztak
nedůležitém aspektu (oproti životu?)!
V čem jsme tak jiní, tak lepší? Když ne v schopnosti žít? A tak hledáme
útěchu v popírání zvířecí duše! Ne, neříkám že zvíře má duši! Naopak,
zvíře nemá duši! Nemá tu věc, kterou jsme si v zápalu domýšlivosti
vymysleli! Ale naše domýšlivost neustále naráží na to, co to vlastně ta
duše je, zapomínajíce na její smyšlenost. Zakopávajíce o ní ve sporech o
duši, snižujeme jí na roveň rozumu, hledajíce jí v myšlení či bozích,
zakládáme náboženství, kultury a filozofie.
Jenže jakmile chceme vyjádřit rozdíl mezi námi a zvířetem, vyjádřit duši,
musíme to udělat racionálně! To se potom názory na duši větví tak, že
leckdo řekne, že narozdíl od zvířat myslíme! Opravdu? Možná že to, co nás
odlišuje od zvířat je právě ta namyšlenost, která hledá rozdíly!
Jednodušší lidé se pak tímto pojmem nezabývají, a mají duši za
transcendentno, které rozhodně nedokáží, a už vůbec nechtějí zkoumat. Z
toho je potom blízko k obláčkům, pověrám a bubákům z prostěradel, které
vyplňují trhliny v mnoha pseudofilozofiích, stojíce opodál pojmu duše, a
tváříce se jako ona, když se někdo táže, co je to duše.
V čem se liší myš, kradoucí sýr, od člověka co jde vyloupit banku? Pokud
abstrahujeme základní rysy lidského chování, získáme chování prakticky
totožné s chováním zvířecím, přičemž reziduum, to co při abstrakci
odpadne, bude pravděpodobně přemýšlení, které naše chování pouze zdobí,
jako krajka leckteré spodní prádlo, aby vypadalo lépe, a šlo lépe na
odbyt. To, kolem čeho se točí myšlenky lupiče v bance, není nepodobné
tomu, co pohání jednodušší rozvahu myši - strach. Ve všech jiných
případech je lidské myšlení také pouze jakousi výplní vyšší myšlenkové
matrice, která se už nachlup podobá jednoduchostí zvířecímu chování.
Děláme ve své podstatě to samé jako zvířata, akorát kolem toho ještě
děláme daleko více povyku.
Noviny
Lidé se zcela přirozeně zabývají celý život tím, co
se stalo. Hledají kauzalitu včerejška, i když mají ten dar, ujistit se o
přítomnosti tím, že začnou novou kauzální řadu, dar tvořit příčiny! Dar
který je možný si vychutnat právě jen tehdy, když máme fantazii
budoucnosti, kterou v přítomnosti změníme na neměnnou minulost! Dar tvorby
času a ovlivňování událostí! Noviny nám ukazují, co se stalo. Pročítáme
události, které už nezměníme, domnívajíce se, že se nás týkají! Jenže už
tím, že je nezměníme, že vznikají mimo nás, a přesto se nám snaží vnutit
svou skutečnost, upadáme do světa neosobního, který se nás netýká. Svět
vzniká a tvoří se bez naší účasti - jako cizí věc - neosobní a
nepocházející z nás.