Pojetí času a člověka

Sebepojetí v průběhu času

   Přemýšlím-li nad svou budoucností - jako by byl pro ní, nebo spíše pro mne v ní, dnešní, momentálně tak veledůležitý čas, doba mého nynějšího prožívání, už v temnu minulosti (jako bych nyní byl něco kdysi - nějaký jiný tvor, nějaký nevyvinutý pratvar) - jako by se moje dnešní Já stalo pouze podlahou pro chůzi mého budoucího Já!

Je to způsobeno tím, že sebereflexe je možná pouze s časovou distancí - pokud bych chtěl nyní posuzovat svoje prožívání objektivně, nemohu, protože moje pozorovací a srovnávací schopnosti jsou ovlivněny mým momentálním prožíváním a rozpoložením.

Jak časté je proklínání mého minulého Já! Pochyby nad jeho dokonalostí! Srovnávání minulého Já s Já přítomným - jaký posměch si tropím z já své minulosti! Jen aby hrdost a pýcha mého dneška zase trošku nablýskala moji jiskru přítomna a dokonalosti!

 

Důvěra ke třem časům

   Pojetí minulosti, budoucnosti a přítomnosti není stálé, ale většinou prožíváme jako realitu přítomnost (50 % naší důvěry a pýchy), minulosti a budoucnosti zbývá rozdělit si zbylých 50 %, a to tak, že vkládáme svou důvěru v budoucnost a jsme pyšní na svou minulost. K přítomnosti je zhruba stejný poměr důvěry a pýchy - protože věříme, že to, co právě činíme, bude jednou tak velké, že na to budeme moci být hrdí.

 

Fabrika na přítomnost

  Přítomnost je tedy právě tak pyšným jako nadějným okamžikem. V přítomnosti přechází naděje a přání z fantazií budoucnosti v už uskutečněné. "To dokážu!" se mění na "Dokázal jsem to!", aniž by však bylo možno pojmout ten okamžik, kdy se tak děje, okamžik přítomnosti.
  Přítomnost je ne nepodobná sváření dvou ocelových tyčí, jež jsou od sebe odloučeny - stejně jako minulost a budoucnost. Přičemž minulost je v paměti a budoucnost v myšlenkách, představách a přáních. Budoucnost též využívá paměť, avšak v žádném případě paměť na skutečnost. Zevrubně řečeno: je tedy budoucnost pouze v naší fantazii a minulost pouze v naší paměti, přítomnost je jejich nepostřehnutelným přechodem. Přítomnost tedy vzniká v nás samých, stejně jako minulost a budoucnost. Stejně tak naopak: mi sami jsme přítomností, minulostí a budoucností!