Záchvat

  Seděl s ní na pohovce, koukali se právě na televizi.
Bylo zhasnuto, venku se již setmělo. Právě dávali nějakou hloupou soutěž.
Celý den mu bylo nějak divně, neřekl jí to.

  Koukl se přes ní z okna.
Něco se tam pohnulo. Možná nějaká větev, nebo pták si sedl na parapet.
Nějak přestával vnímat televizi.
Pomalu si začal uvědomovat, že všechno se nějak potemňuje.
Bál se, nevěřil, ale bál se, že se něco stane.
Zase se rychle podíval do okna, zahlédl tam, možná to byl odlesk, ale myslel že viděl tvář.
Všechno najednou začalo oranžovět, v televizi se všichni bavili o nějakých nesmyslech.
Vůbec neměl náladu se na ní dívat.
Začalo mu bušit srdce, cítil ho až v krku.
V obličeji mu pulzovaly všechny žilky.
Celá místnost se změnila. Nic se nepohnulo, ale cítil, že je všechno jiné.
Trochu jinak podbarvené, všechno ho ničilo, všeho se bál.
Kouknul se zase do okna, protože myslel (nevěděl proč ho to napadlo) že se tam houpe oběšenec.
Už přestával vnímat i jí.
Televize ho ničila, pořád se bál, co se to děje se světem, proč nemůže zase být normální.
Otočil se, zkontroloval prostor za pohovkou.
Nic, jen tma, občas zablikání modravého světla z televize.
Zase pohyb za oknem.
Nechtěl už nic, zrychlil se mu dech, všeho se bál. Najednou byl celý svět ve víru.
Lapal po dechu, chtěl zpátky. Vzal si její ruku, aby cítil tep. Aby věděl že tu není sám.
Pomalu jí začal vnímat, teplo.
Všechno se pomalu vracelo.
Chtělo se mu plakat. Nechápala ho, ale bylo jí to příjemné.
Pomalu se vracel zpět.
Byla trošku překvapená, že jí zase sevřel ruku, protože už to dlouho neudělal.
Naklonila se k němu, hlavou k ramenu a spokojeně ho objala.
Už byl zpátky, a hřálo ho, že můžou být zase spolu - v normálním světě.
Ona sice nevěděla o tom, co se v posledních okamžicích odehrálo, ale také si oddychla.
Každý z nich měl svůj skrytý důvod.
Byli zase-
Spolu.