Návrat

Stejně jako dnešní doba, i já, dostal jsem se dnes do situace, kdy opravdu postrádám smysl života.
Bohužel, nelze díky mé podstatě, nechat se mámit náhražkami smyslu života.
Nelze slepě mávnout rukou, říci ono se to podá, nepřemýšlej o tom.
Smysl života má pro mne asi větší prioritu, než mávnutí rukou, či odpolední uklidňující nákup v supermarketu.
Samo vědění jako smysl života nemůže být, protože vědění je jen prostředek, nebo naplnění chápáním.
Sám smysl života není.
Lidé slabší si mohou jako smysl života vytyčit manželství, rozmnožování, nebo bohatství a kariéru.
I láska je ve své podstatě další iluzí, která svou podstatou jenom zakrývá svět tím,
že se snaží spojit světy dva, a ty pak předvést jako hlavní opěrný bod v tápání.
Je však jen další páskou přes oči.
Postupně lze dojít k závěru, že jakýkoli smysl života, je absurdním, protože smysl života opravdu není.
Po svém dlouhém tápání, mohu říci, že jediné, co mi ještě dává naději, víru, že ještě věřit lze, je Bůh.
Bůh, jako jediný, dokáže být oporou, v nesmyslném světě.
Jen víra v Boha mi může dát iluzi, a přitom nechat oči dokořán.
Dnešní svět však Boha řadí na okraj, dělá z něj starou oprýskanou hračku, představu nebo iluzi.
Ať Bůh je či není, víra v něj může jediná ustálit kolotoč nesmyslného dění,
navázat zpětným chodem, a způsobit tak dostředivou cestu, která vše vrátí do harmonie.
Svět bez Boha, je nejen pro mne, ale i celou společnost, řetízkový kolotoč bez řetízků,
držících sedačky existence u středu života - smyslu, kolem kterého se točí, a kterým jsme hnáni dál.
Svět bez řetízků, stává se tak s nekončící odstředivostí, úletem do extrémních vzdáleností od smyslu,
od Boha.

Lze odletět do neznámých končin, ztratit se úplně v temném vesmíru.
To co lze v dnešní společnosti pozorovat, je určitě potvrzením.
Většina má svou víru kdesi extrémně vyhrocenou, navázanou na úplný nesmysl.
Však nelze se jednotlivci vysmívat, protože to dozajista není jeho chybou.
Většina se dnes bez Boha ztrácí, nachází si špatnou víru.
Pro společnost je dnes velmi dobrý a výstižný opotřebovaný pojem konzum.
Je to dnešní víra, uvržená do extrému.
Všichni žijí jen pro sebe, jsou si otočeni do sebe, a ani se nevidí, ani si neuvědomují svůj smysl.
Společnost ztrácí svou přátelskost, zájem o své jednotlivce, stává se stádem, co se jen slepě pase.
Všichni si bez víry radši nasadí svoji pásku, a jdou se pást.

Vírou této společnosti, se stal bezmezný materialismus, cílem je pokrok, zlepšení.
Zlepšení - ne však zlepšení situace, zlepšení společnosti, nýbrž zlepšení materiálního zabezpečení společnosti.
Místo Boha dnes vystupuje věda, místo víry peníze a místo žehnání a podání ruky se dnes kupují dárky.
Lidé sami sobě přestávají rozumět, stávají se sobeckými, baví se na úkor ostatních, ve dvou vedou monology, které stejně ten druhý neposlouchá.
Sportovní události se dnes stávají mší, na které se vyřádí spousta malověrců a násilníků.
Dříve se na nich tleskalo, dnes si tam přijdete pro úraz na zdraví.
Kulturní události se stávají vyjádřením bohatství a snobismu (vyjímek je málo).
Nákup se z místa potřeby stal zábavou, zábava se stala reklamou a nákupem.
Peníze - prostředek k cestě za cílem, se stávají cílem samotným.
Kostel sám stává se v očích lidí modlou, bezcenným přístřeškem pro jakousi mimoběžnou entitu věřících.

Víra sama se pod tíhou společnosti nechá zahnat do kouta, musí popularizovat, aby vůbec kdo věřil.
V kostelích se možná začnou pořádat zimní výprodeje, a na jejich věže,
již brzy, budou muset kněží pověsit svítícího Santu Klause, aby někomu došlo,
že jsou Vánoce, a že by alespoň měl ukázat, že nemyslí jen na sebe, a mohl by si jít do kostela koupit dárek.
Samy svátky dnes už postrádají smysl. Stalo se z nich jen ubohé a nanicovaté ozdobení stromečku,
rozdání nakoupených dárků (proč si nedat rovnou peníze, když se tak milujeme?).

Stejně jako já bych se bez víry rozpadl, mohu říci:

Společnost se nám rozpadá přátelé, a nejsem první ani poslední, kdo vám to řekl...!!!