věnováno Něžence ... kterou jsem sice neutrhl ale i tak jsem ublížil
Padá sníh
Padá,
trošku možná stoupá nálada,
když přemýšlím,
ne tak moc,
co postihlo mě,
možná, za nemoc...
Sleduji kapičky,
tající kousíčky,
jak sjíždějí po skle tramvaje,
sleduji čárky,
jak vznikají za oknem,
před zrakem,
z kousíčků sněhu...
Bože
Vždyť i v sněhu vidím něhu
Kapička umrzlá věří
SNěžný drak,
mrak
a dráp
sem ho...máš to
- TAK
chytej - balónek
něžný sněžný
nemyslím že zběžný
je běžný
nebo že bych byl světoběžný
určitě ne - DRAK
Podzimních lístků pár?
tucet? A neodvál?
Starý děda? Ten? Nebo ten na lavičce?
Jak má hůlku v staré ručce?
Ten na Vás neťuká...
Možná trošku bídně
Ale vždy jen tasil - vlídně
neměl čas -
sledovat
Následuje svojí hůlku - ve slepotě
víra?
Velká jasnoslyšná
Chceš obvázat?
ovazem?
Až na zem?
Nechceš trochu lepidla?
Malinko...protnout
papíry
Dvou ploch?
Rub
a líc?
Víc? Už nic...
Kolik spředeš mnou si nití?
Když ti v slunce oči svítí...
Chceš ptáčka z oblohy?
Motýlka na duze?
Kolik si potřebuješ
naluzit z iluze?
Naluzu ti ...
Kolik chceš
Mezi námi
Co je mezi námi
když zrcadlíš mě víc
Tím
.....Čím víc zrcadlím já tě
Mezi dvěma zrcadly
tak čirými
Ztrácím obraz
Nestačím
Nevidím nic
Jen že se odrážíme
Mezi námi nic
a přec víc
než vše
(Děkuji ti Shakespeare)
Žárovičce u nebe
Šťastně
bušíš
Nemyslím tebe
na dveře
A možná i trošku
myslím
že ano
Z trochu jiného úhlu
je-li to bráno
Sněženky vidím
za podolkem
kvetou
obojím
potokem
Nevím co mám si myslet, zdát
zda má mě
hřát, zebat či plát
Ať dělá si, co si
ať vyklovou mě z hlavy kosi
Není mě co držet má
končí mi už věčná tma
Ač motáš mě,
spolu
Rozsvěcíš...
Kocábka se vyrovnává
Jsem s Ním
.....asi jsem ho opomněl
poněkud
poněvadž pomněnky se poměly
já se mám
už
kolik mi stála tuš?
............nic dal jsem za retuš
retušuji uš
do hrníčku bezuší
..........nikdo nic mi nevtuší
naleji
- vína čistého
.......v téhle době
Jemu
....ale hlavně sobě
Mám tě plnou hlavu
Mám tě
plnou hlavu
Touhám se
a plavu
Viděl jsem
rozumem
nerozumnou lásku
Nechci řídit jím
....hodím se vsázku
Bál jsem se
i bojím se
Ale díky tobě
hojím se.
Temna světlonoš (Baudelaire)
Nevěřím že jsi hnusný
Nevěřím že dáváš tmu
Neviděl jsem tě nikdy
K obrazu tvému, mému, kalnému
Avšak v době této
Kdy dusila mě vlastní tma
Ač láska byla
Ukázal jsi mi
Světlo
V mé vlastní tmě
Zakalil jsi všechno
Tím
Ukázal si mi
Pravdu mou
Zkroucenou v koutku
Špinavou
Mě
Škaredé zvíře, bojíce se sebe
Už chápu slova tvá
Díky Baudelaire
Věnováno lásce mé - ANO TOBĚ - něženko
protože si mi osvítila chrám
!a pak! Baudelairovi :o)
protože mi osvítil temnoty mé kobky
které jsem se bál
a Willíkovi
že mi ukazuje v mlze lásky maják
a vám všem - kdo vidíte - srdcem
* * *
Ač vím
že květem jsi
mých cest...
Ač vím
že prohnaná
a shnilá moje
duše jest
Cítím Tě (má lásko)
celou duší svou
Jsem tvou vlastní .........podstatou
Ač vím,
že chtíč
je zchlastaných cest
- rváč
Vím, že dokáže
duši
v malý koutek - zatlačit
Myslím, že nechtěl bych Tě
svým ubohým chtíčem
zmrzačit
Lásko má
* * *
Nechci parfém používat
abych zastřel
že má vlastní duše
je mršinou
Vím jak chutná alkohol
když zpíjím se
Tebou
abych vyhnal světabol
Nevyženu zvíře trouchnivé
z duše své
Ani víra
v tomto díle
Nikdy neuspěla
Vír
Jsem
Tvým dialogem
To Ty
spouštíš ve mě
Taškařici
obyčejných pocitů
v rozverných maskách
Řvou
jeden přes druhého
Leč z úst
padá jim písek
A já
nerozumím
Uprostřed šíleného víru
zoufalství
Jediná stálá jsi
snažím se Tě držet
Drž se mne
Ani vesmír nechápe jak se točím
Prosím
jediný můj vztyčný bode
záchrano
zraku, duše
Žij!
Leť spolu
Krásné pocity
naše slzy
nesplaví
Byly
Jsou
Ti
Navěky
Bez Tebe
Bez Tebe
moje myšlenky jsou zlem
volající do nebe
Bez Tebe
pláčem se točím kolem sebe
Kruhy mne obtáčejí, hebkým černým sametem
nevěřím sobě sám
bez Tebe
Přestávám věřit nám
bolí mne z toho
Bez Tebe
jsem jen rozpálená plechovka
plná syčícího olova
pláč obepíná moje stromy
Bojím se pak lží
svých
Bojím se zvednout hlavu
když míjíme se v
tramvajích
Se všemi
neznámými chodci
Jsem hůř naladěn
vržu, jak rozlomené housle
Jsem obnažen,
slepotou lásky
Bez Tebe
je mi zle
Bez nadsázky
Že by?
Že bych
pomalu vcházel na malý palouček
Zelená jemná tráva?
i v tomhle ročním období
cvrčci?
Nevěřím
ale s Tebou
ač nejsi tu
říkám si proč
ne?
Že by mě srazil jeřáb?
Nohou ze stolu?
Jak vázu
skoro jsem si nevšiml
jeho zobáku
když mě odnášel
ze tmy
Práchnivý světe
otoč se
Když na tebe volám
máš malé t
protože
postrádáš významu
víš?
Takhle je to
vánku
zpěvný ptáčku na větvi
docházím si
ve výloze svítí
mě na cestu?
to nemuselo být!
Já už cestu vidím
A nepotřebuji
Vede se sama
sebou
S lehkostí (těžkou)
Pokud
jsme oba v oblacích
Pokud jsme oba
světu svým bolem pro smích
Pokud jsme si pravdu řekli
nemáme
důvodu
trápit se
Pluj lehkostí draka
daruji Ti jej celého
ze srdce
ať láska je, či není
Tvůj drak,
stále letí
prosím leť
Dál
Protože co bylo
Jest
V nás
dál...
Vrány
Ráno
všude kroužily
mne
k mé temné cti
mysli
Nenávidím je
dnes
krouží
stále víc
Prosím vrány
je vás na mne moc
strom
posetý
Krá, kráá, krááá
je to pro moji duši
krá, krá
Papír na dřevěné budce, staré prodejny
pod větrem si vlaje, houpe se, trhá se od
zdi
řidička tramvaje se ospale protahuje
koleje, zejí
prázdnotou
Zastávka?
dva, tři lidi?
já a otrhaná lavička
krá, krá, krááá
Papír se houpe ve větru
holub mi jde k nohám
obrací se
a utíká za drobtem
Já jako bych tu nebyl
tma
bolí mne
Já
Temním se, hlava má je Tebe plná
dej mi prosím můj žal
všechen tvůj
místo Tebe nést chci
neb asi zasloužím
si
havranů
jen
krá, kráá kráá
a papír ve
větru
Odpuštění
Díky
za tvé sněžné odvátí
děsného temna
Jež rozhostil jsem
nejen sobě
Díky
žes nechala mi
odfouknout z prvního nástupiště
počmáraný vlak
bezuzdných havranů
jež udělal jsem
stvořil je
Díky za osvěžující
rozhoštění
děkovného
ticha
v čísle popisném 1
svého svědomí
Odkrylas tím
slunce
od popela a kouře
Díky