Minuty - minuty!

Přišel s životem...
Bez bot...
Šel jsem jejím drátovým okem
   - sedělo a čekalo...

(!) Až spadla pěst...
Trochu štípla
   - a pohladila hrobové ticho

Přicházely a odešli
   - byly v tom již mírně
nakloněmí

Pak je vzbudil
    - malý život
plný drásavých zážitků
    - jednotného rána - /temná/

Pak jsem ji rychle pochopil
   - však byla vstřícně blízko
    - zcela duševně
    - šla odšroubovat
jinotajem práchnivosti hvězd

Pohroužili se
     tiše pod okap
Zemřel - jak kapka vody
     - bolestný v dotyku
Stále jsem přihlížel
jak obdělává pole
     - osil
a jako zvuky
tiše noty nosil
Dýchal

Pak ZEMĚ - vynořila se
mezi jimi
ojedinělá
     - právě v odkvětu
strast - vzala jí útěchu

Pozor jsem loupežník (Drama)

Stará paní

.................neustálý čin

Zlořečený!

.................já..tě pohorším!

Příběh šaška (Freudovo loutkové divadlo)

Byl jednou jeden šašek,
odešel ze země šašků,
(tam všichni se smáli)
aby rozesmíval lidi,

Přišel do země lidí,
mezi dvě království,
jež rozkládala se,
od začátku do konce,
v přátelství,

V tom jednom,
král Černý vládl,
v tom druhém
Bílá královna

Tak začal šašek,
v těchto královstvích,
rozdávat smích,

Vždy dělal to pro pocit,
že když směje se on,
i oni mají klid,
Vždy byl v opiovém kouři,
a dělal v klidu paláce,
ze smíchu bouři...

Hrával si s motýly,
žáby vytahoval z rolniček,
všichni smáli se,
vesměs upřímně..

Jednou však poznat chtěl,
jaké je to,
když nedělá zábavu,
nekouří opium,
a nepoddává se jejich snům..

Tu náhle uviděl,
že v plamenech je celá lidská zem,
že Bílá královna,
posílá varovné posly,
že Černý král,
staví jí ke zdi praky,
že chtějí si ničit hradby

Venku,
bratra viděl bratru mečem v břiše kroutit,
otce synu dům vypálit,
viděl znásilněné ženy,
a zabité děti,
jen kaluže krve,

Pak dokonce,
když král s královnou,
v makovém opojení byli,
zjistil,
v jejich slabé chvíli,
že ani jeho nemají rádi,
král poslal naň dráby,
a královna vykázala ho ze země své

Teď už nemůže se smát,
jeho maska je smytá,
leží vedle kramáře s opiem,
v roztrhaných rolničkách,
jemu přáteli jsou žáby jen,
teď jen sny zůstaly k němu milé,
teď sám se ve snech směje,
zastřízliva pláče...

..čeká..

na návrat do země šašků

Deprese - portrét

Drž se ... hlavu v klíně
Plač ... koukej na mraky
na oblohu
Doufej, že je to naposledy,
kdy tě trápí vše

* * *

Ahoj srdíčko,
Čau..
Máš se?
Jo..
A jak?
Jde to...
No tak se už netrap..
Nejde to ... nevěřím...
srdíčko ... nemluv už prosím

* * *

Žal a beznaděj,
tvoří celek,
mají mi v duši
pelech

Rvu si vlasy,
proklínám se,
srdce buší,
beznadějným strachem

Bojím se vnitřku,
bojím se všeho,
mám vlajky na půl žerdi

Umírá kapitán

A loď
Čeká útesy

* * *

Bože, teď když umírám,
smím se tě zeptat?
Proč si mi dal srdce?
Když akorát bolí...
Proč si mi dal oči?
Abych bolest viděl?
Proč si mi dal uši?
Abych strach slyšel?
Proč dal jsi mi rozum?
abych o něj přišel?
Bože proč dal jsi mi život?
Když mám v duši místo jen pro smrt...

* * *

Mám dýmové ruce,
mám plyn v hlavě..
Topím se - tvářím se hravě...
V podpaží kámen?
Planetku celou!
V duši zhoubný plamen,
strašlivý tanec..
plný zrůdných masek,
kolem ohně..

brečím

skáču ... krkolomně