Korezty se lámou
jako obvaz země
Jen aby mohla zvítězit
lidská nahota

I ve světle božím
skrze jeho oči
Skrze sevřenou pěst
Goetheova symbolu růstu

(vzájemná znamení
že proud je již silný
a mohla by přijít i povodeň)

Jak jiná smí být naše víra
pod pěstí osudu a zákona
zákona a osudu

Pak rozsudek vykoná držitel (sled stejnotvarů)
A rozlomí větev stavitel
Skrze století tvarů
(mnoho jasů se vlilo - jež tříme housle,
jako vlnitou pěst)

Ach nevěsto
já malý princ
se skláním
"qua"

A žába se rozvalila na kameni
otevřela svoje dlaně slunci
A světlo
procházejíce stropním otvorem
získávalo třpyty fialové

Jako nebeský vír
potom našla cestu - most

Její průhled byl stále ještě zamlžený,
ale nic se jí nebránilo aby spatřila světlo

- most a střih
opakování záběru
pro osobu na filmu
říkejme tomu - ou ví - jak chceme
třeba De Ja - Vu
neboť opakovaná figurka trhá jak prostor
tak čas i její myslící okruh

(uzavřená do temného válečku
svých něžných (tenkých) myšlenek
jako vejčitého skla
plných modrounkých bublinek

Skrz kašpárkovi oči
do světa obrazovky
unikneme zase na pár minut dni
jež vroste do obrazovky
Jako by minuty našeho minulého života
měnily směr
a stávaly se válečkem do světa skla,
kde se postavičky tenkým tahem ťaté,
zavrtávají do skleněného povrchu
Jako malé mušky plující ve vodě

Kupředu,
mrskajíce ocásky (tlapičkami)
A vrhají dlouhé vlnité stíny
Do krouceného prostoru
(návod na výtah
ve světelné komnatě,
byl nalezen na sedmé větě
slova tři
(vrčí větráček, vrčí)
v záhybu 8
(jehož oči jsou stejně kulaté,
jako jeho matka,
jež nikdy
ani jako já teď
nedokázala vzpomenout si
na to,
co vlastně chtěla říci,
a já hledající jak věta pokračuje,
protože jsem do ní vložil
text který jste
(ač trochu sekaně)
teď právě dočetli
v záhybu 8
slova 3
sedmé věty
bude nalezen ve zhasínající kouli
kde mě odnaučí
dělat výtahy

(- aneb jak napsat
text, aby se odrážel jako krajina
dbajíce při tom
na přesný synchronní
pohyb v čase)

Pak rozklepaným hlasem
mluvíce jakliže
trošku potišeji
a temněji
(och jak zlé by bylo "temnějc")
- aneb kupředu - falešná morálko

utíkej
a mi tě budeme hnát pistolí a řetězem
jako ti naši slavní předci
co by tě hodili z okna nebo ťali hlavu

(slavnostní tenor)
Och jak slavná historie,
na níž dbát
neň utopie

My slavní felcí, silný česi, my silni slafni čéši!
mi chrdí, že fi take naši braši!
mi rudí vy hrdí
něco
možná moje ruce
tady asi smrdí!

Vy tkejte
my dbejme
- ouha na trofeje zástupců státu
já vám na ně kašlu

I se zhoubou slastných křečí
já se říznu
- ty jsi větší!

Nehleď na mě
vzrostlý obře
bude dobře
bude dobře!

Ty víš však
jak temno čeká tě
za rohem v ulici
za rokem na chatě!

Tam medvědů ješč silný hŕaj,
tam chodi sami chouslovník,
tam grajet balšoj paionýr
my byli zma a buďem,
keď vyrasťom tak půděm!
mi mladi chrašni česky choši
my půděm mi na choroši!
My vzděláme se a půjdem
- hledat zlato

Mi náhrod velkchý
náhrod hrdý
Mi jsme liší
Mý jsme sudý

Tam v dáli skví se květ
tam v blízce hnije svět
mi křivdy žerem jako prášky
mi kupujeme brášky

Mi hnijem touhou odpadků
mi lezem všemu do zadků
mi nejsme ani lůza zběhlá
kam rostem
kam rostu
mi
nemehla

Jak vidí nás teď ostatní,
je mi ovšem lhostejný!
jako vůle k lidu
jako chtění bídu

Pak už jenom zápach dýmu
boj se červe
?že máš rýmu?
neřvi klacku. Zbraň! a běž!.
Mi půjdem po tobě
až umřeš!
válka toť je láska naše
mi přežrali se kaše!
tahle ruka drtí pěstí
ta nehladí leč lestí.

Mi půjdem blíž mi pojdem!
Mi pojdem, pojď!
Pojdem

Jak chamtivého hladost přejde
Jak chudého přejede
- auto -
tak připrav se
připrav se NATO

Až přijdou stroje,
přijdou přilby,
vrátí se sem smrt,
jež schovává se kostelem,
pak léhá v Béthélém.

Jak chůva roucho suje
Když sůva duchům verše pluje
A můry noční sednou v květ!
Když mouchy luční
Přijdou na pampeldu posedět
V žluti květu přejou sobě
Hodně štěstí v téhle velké vlhké roční
době

Přijďme teďka totiž blíže
Přijdeme snad
Co těm broučkům malým
Nohu k zemi víže?

Jak smrtí kostí zuby cení
Jak píše mrtvý
Živým deník

Jak čas plyne, tak,
že teď vám píšu
mrtev jsem v každém čase
odopodsad
Budoucnost života neobsahuje
leč může
stejně jako slon slona
může stáhnout z kůže

Přijď již praotče v zemi v čas,
když není ve tmě vidět nás - vidět nás...
Mi dujem plachtám písně temné
Jež považujem za dojemné
Zvlášť jedna za to může
Když jeden jedna jeden růže
Jak šifra lásky v bahně vyrytá

Jak rak
co rád
ryje vranám koryta

ryl Kryl
pak budoucnost minula
a jeho písně mizí
- vyhynulý druh
jenž měl pstruhům v barvě pruh
- soudruh náš a trpitel
a mi?
mi jsme to udělali na pytel,
jenž systém stále - schoval se nám,
řekl "nejsem" ( a teď vás mám ),
absorpce jej členů děje
probíhají bez naděje
probíhají potajmo a ráz...
když vpádem slov ustává čas

když moje palma...
moje palma, jenž kryje východ
nad mořem jenž halí rozchod?
proč děješ hrozný rozsude
jenž utrpíváš
a mnohdy říkáš - "nebude!"

Když osmá ruka kyne,
že se můžeš zvednout,
že - nikdo nezahyne!
slyš výzvu nutnou!
slyš proudění těch slov!
slyš bzukot sobců
sov a řas
slyš bekot ovcí
slyš starcův hlas
jak tluče holí
"vem to Ďas"

pak mi až budem
mi - dnes mladí!
až budem staří!
vy zas mládi

až budu mrtvý vy živi zase
já vzejdu z nivi vy roztrháte
papír bez jména mého
papír bez hodnoty
papír bez tváře lidské
papír dřeví samoty

Až měkce spadne
Papír v kaluž
Až ruka v něj jen šlehne
Ať krvácí
Však vzal ho Ďas!
Ať klidně sám se ztrácí
My byli jsme a budem
Národ luzných krás!