§ Klokot kol
vítečný marxismus,
Konečná harmonie,
Vítězný leninismus,
Zbytečná ironie.
§ Sytý a hbitý
Staří, mladí: nadbyteční. Nikdy nečni, nikdy nečni. Neteční a dobrých srdcí, nevidomí, krátkozrací, i somráci či dobráci, přeci zvrací, na cit zvrací, na cit zvrací. Shůry kálí, s hnojem v dáli, hovniváli, peciváli. Půlnoc pálí, dálka v dáli. Moc se smáli, hudbu vzali, recitály i sandály. Velcí malí, zazpívali, zamávali. Mizí v dáli, s recitály, s pecivály, buďte králi, se sandály, slepotou i sólo sály!
§
Na tyči a k dlouhé chvíli, vříská Ginsberg, můzy syčí. Pohleď k tyči, jak si kvičí- samičí či nadsamičí. V půli řití slunko svítí, kdo se štítí svatých pití? Opití a u zdi bití. Kudy jíti, o čem sníti. Zač tu býti, slunce svítí, nač tu hníti, nitro nítí. Táboráky, věčné dárky, z Chile draky. Slušné fraky, saky paky, bramboráky, bejzboláky - na Poláky, přespoláky, paroubky i záškoláky. Pod roláky na boláky, za wolfajze, za čmeláky, za Berušku, zlatou hrušku, za Marušku, děsnou fušku, za ftp, přesnou mušku. Vítr kvílí, kočka sílí, točí díly, světadíly, naladili - nakadili, Ginsberg ignorant,
ještě chvíli, ještě kleště, kapku deště, lásku jasu, jasu klasu, jaru jasu, lásce času, nůše klasů, růže vlasům, rty křtu časů, hroby ďasů, hroby Sasů, dej mi krásu, snadnou spásu, špás či floka na klobásu.
§ Klíčová
Soudruhu i soustruhu,
pestrou stuhu.
Za sešup i za zásluhu!
§ Hope`a`tour, A
Chtěl bych jen být v televizi, se `svou krizí`, se svou `vizí`, se svou tíží, tolik ryzí. Hovězí jak čížek cizí. Pivo potom, bída mizí.
§ Klíčové - hry míčové,
Růžové a potměšilé:
upomínky zářechtivé.
Jasně bílý, čilý kmet - vyhoďme ho jakbysmet.
Je to cháska, pivem chytrá, zítra, zítra, z jitra chytla. Chytla víra, chytla síra, vyplašil jsem netopýra. Blouznivý byl celým rokem, jak se snažil být prorokem. S pokrokem i s rozkrokem troubil trubcům do oken. Pravdy, sny i letohrady. Rády, rádi, do ohrady. Prkna umě stlučená - kráva bučí učená. Bzučí skučí, vítr chtivý v pletivech a konstrukcích. Bdělý, smělý, chrousta smích. Koukám, broukám do zrcadla - to já jezdím na saních. Údolím a Kostromlaty, chrčí, kvapí, mlátič sťatý. Za lopaty, za boty, mlátí už jen z dobroty. Je to divné, říkám si, z římsy spadnout do basy.
§
Zbabělé stádo, ruce boží, žene se s ústy dokořán chámovodem věků. Vrážeje nejdříve do sebe, a pak řečí splihlých těl tříští se jako pozůstatky nespravedlivého rozkladu o chladnou dlažbu kovadlin. Semeno proklatého boha - směr bílá, péče a cíl. Vždyť také prý neumírá, kdo se aspoň narodil. Máš marné co národ masa zapoměl: zárodek němoty co srdce svírá, dlaň tiskne kdo oněměl. Já toho co rozdíl ve snech stírá, přec sdílel, ba, ač neměl. Méně holub vítězí, či kazí sémě rodu, spíš při vrabci na střeše, jen ten, kdo často pije vodu. Hatmatilka gaunerů, jak píseň pro národy, jen se maso suší, v chatrči tak velmi blízké vody. Tělo tak velmi staré, svárem však dávno osedlané, noří se vetché a rozhlodané, do mše tak sotva snům všem svaté, hýřící poddanstvím v rozkladu. Těší se páter, noříc se v tělo rozklované: "já představám meze nekladu-"
§
Veselí střídá hned zapomění. Co blažilo to ztrácí se hned. Co zůstává to vejde se ti za nehet. Hned něha, hned zas odhalení. A ani se nenaděješ: tys to co lehá k zapomění. Zapomeň a zároveň se vzepnout snaž, co svázals jak bůh v jedno, skutek slunci cizí či pakostnici blízký nerozvaž. A nesmysl, ten všude lhoucí žhář, zhas jim všem, těm v trůnech slasti, pomíjívou svatozář. Opustíš všechno co vzývalo tě, ve svorné klenbě tvých tužeb a jistot zdech. Otrávená krev a jistota můry naší je nebe hlas, co lichotky jen snáší. Kdo jen pohřbí tu stvůru co mi v prsou dlí a v plíce rtuť ti lije. Jak zaplašit tu veteš v nitru zápolící-snad sama zmizí po roce metelicí.
§ Nanebeplytí
Být Bohem, v zrcadle ani švábem bych se neshledal: kdybych s nekonečnou mocí jen na modlící ruku dával, nikoho jiného štěstí hodným neshledal. Jistě: Bůh nepije a sotva hraje karty. Ať však za hříchy se kaje, když hrůzu si zvrací na rty. Jak podivná je to podívaná, když viselec tiše se houpe k ránu, rodí se do sněhu, pódium plane- inu hnus- Bůh, jak se říká: k flusu plus. S Bohem je amen, však se mnou- šlus.
§ Syn sytý, syrový
Má matka je kuře černé, můj otec káně z lípy. An setkal se s ní, když pulec vyplul z pípy. To nebe bylo ještě z půli modré, jak nyní žluklé nikoli. A já, embryo do hloubi bodré, dnes čokl co motá se všem pod koly.
§ Vánoce
Nůž bodal, páral, roztínal. Však pomalu jen zpět se vyjmout dal. Tak počal jsem odkrývat střeva sekyrou vzduchu, jak s jezerem zamrzlým dělá se. Tu díra tam zase, kdo rád ryby alespoň trochu, přidá se. Svět nermoutí se pro jednu rybu na suchu, a navíc přesvědčen jsem, že pouze další odstranil jsem lidskou ropuchu.
§ Veselá hvězda
Slzy mi kanou a kát hned tak nepřestanou. Zůstal jsem stranou s kobylkou vranou. Oba dva na sekanou.
§ Krásky stranou!
Zaměstnána snad poslední anekdotou, drtí vajgl svou lesklou botou, a že je as vzduch dnes tak svěží, zas zdá se, že ví oč tu běží: má mysl prý z dvou vrstev skládá se, že prý jedna plna hnusu, druhá blíž má ke kráse. Líbezná byla, v pravdě květ, jak obnažila ten můj svět. Doufám že se v řeku sama vrhne, ať i ryby jí to mohou závidět. A že se tak celá rozohnila možná jí tam zchladím sám co nevidět!
§ Pochodová
A ty kulturo, k zatykačům hrej. A i kdyby šlo o tebe, jen nám pěkně zahudlej!