Plakot srdce.
Pouhá stanice bezmetra.
Kmotra liška nastoupila!
Už?
S kožichem plným blech rve se mezi lidmi ve vagónu.
Všichni pokřikují, že smrdí.
Liška si sedne do kouta a křižuje se...
Vystupte si prosím,
...zajede vás přímočaré auto.
Zornice se vám nebezpečně klíží.
Na poznání si ubližujete!
Není možné dál se flákat bez apriorů.
Zcela možná je i afektivita při vložení cizího slova.
Toto však nese spolu mnohé významy.
Bez běžných slov je slovo zmláceným dnem.
Sny vám umožňují průplach potrubnic.
Hrudní koš při nich vibruje útlakem utlačených.
Dost!
Můžete si řvát jak chcete.
Bolet, pálit, hořet, zapalovat, mučit se nitrem, chlácholit se vnějškem, vzrušovat se asertivitou...
Nikdo však neujde, nemá-li záchranou vestu.
Když se vám klíží oči, musíte prolomit led nevědomí.
Strčit si do ruky otvor.
Protáhnout kolejnici zvonem, a klimbat na hranu, jako se to dělává ve válkách nezdržených.
Plakat vám nad hrudkou masa?
Není třeba opékat již opečené.
Nemá však cenu to ignorovat.
Stačí se ponořit zuby do těsta, jež nikdy nebylo pokořeno.
Vědomí je pouhým odlitkem.
Forma je komplexním součtem obou vrstev papíru.
Kombinace zcela palčivých problémů a komunikace vrchních vrstev je lidství pravého smyslu.
Najít sebe?