Psí filosofie

Náš dům - krabice, do které když si chtěl, mohli tě pustit, pokud teda byli v tý komoře, která je nejblíž venku. Aby si tě mohli totiž všimnout, bylo třeba strkat packy do škvíry pod dveřma, a hrabat tam drápama na což reagovali docela rychle, protože to bylo slyšet. Ale tvářit ses musel trochu depresivně, to víc zabírá, oni totiž myslí, že ti něco je, a navíc maj ve zvyku neustále pomáhat, nebo se o to snažit. Pokud teda otevřeli tu škvíru ve zdi ještě víc, tak to aby si tě prohlídli, jak jsi špinavý.

Někdy po západu slunce, když zrovna není červený čtvrtrok, ale všude je bílá voda, je poměrně nepříjemné okolí, kožich se lepí a nikdo nechodí ven, ležím na podlaze u svého Pána, je mi tak dlouhá chvíle, že se přesunu asi k Pánovi blíž, vždycky si se mnou hraje, a lechtá mě. Není to sice vždycky příjemný, ale čas to ukrátí. Sotvakdy je ke mě tak hodný, jako když mě nechává uvnitř, a sám jde ven. Když ho na to upozorňuju, jako že se pak nedostanu ven, když budu chtít, tak se ke mě chová nejlíp, pak ale zavře, abych nešel s ním. Škoda že mě vezme ven jenom málokdy s sebou, když ho o to žádám.

Většinou však vypadá, že mi rozumí. Poslouchá alespoň na deset různých příkazů. Ne jako Paní mé kamarádky, která nerozumí ničemu, a umí jen nosit jídlo a dávat ho do misky. Ona je pak celá špinavá, vždycky něčím chudák onemocní, a pak ani nemůže ven. To by mi asi vadilo nejvíc, protože já se musím pohybovat! Já musím být neustále v kontaktu ostatníma našeho druhu, jinak bych se zbláznil - nedokázal bych být pořád s lidma! To bych si jen zvykl na lidi, a už bych jenom ležel, nechal si dělat dobře, a pak bych umřel! A to přeci není život, to už je konec!

Občas mi lidi přijdou, že snad musí mýt úplně stejný prolémy jak my. Jenže to si tak jenom občas připadám, jinak spíš myslím, že nemusí celý život ani hrábnout prstem. Jenom leží a občas se vzbudí a zajdou ven pro nějaký jídlo! Oni ho ale neloví, oni jídlo vytahujou z krabic! Některý velký krabice občas u nás zastaví a lidi se seběhnou nabrat si nějaký žrádlo.

Kočky tady ještě můžou lovit, ale pro psa mýho vzrůstu je tady skoro všechno nelovitelný, tady bych asi nemohl zůstat, nebýt Pána, kterýmu vlastně dávám svůj nejmarnější čas, aby si udělal dobrou náladu tím, že si se mnou bude hrát. No a za to mi občas přinese nějaký lehce sehnaný žrádlo, který někde nabere. To já sám bych v tomhle kraji nepřežil.

Člověk se ke psům přidal hodně dávno, protože by nevydržel jenom s lidma, všichni jsou totiž hodně odlišní, potřebují se proto často posadit sami, a dát si dohromady, co ten druhý vlastně chce - mají kvůli svým mozkům docela komplikovaný žití. Jenže jim to zase umožňuje mít žrádlo zadarmo, čemuž asi dali přednost před vzájemným porozuměním - toho bych se nikdy nechtěl dopustit, to by musel po světě vzniknout pořádnej zmatek, kdybysme se kvůli žrádlu začali hádat! Takhle nám to klape, i když musíme občas něco chytit (třeba ti psi z lesa - ty donedávna byli zvyklí všechno si ulovit, jenže i oni už si začínají uvědomovat tu možnost - možnost vypracovat se tak, abys mohl do města, a abys dokázal zjistit a využít nějakou možnost, jak z lidí něco dostat.) Jsme sice trošku více intelektuálové než ti z lesa, ale ne příliš - sice máme svá teritoria, kam nikoho lovit nepustíme, ale to se vlastně zachovalo právě po našich předcích, kteří však zároveň nebránili teritoria lidí, aby z nich dostali ještě víc. Chránili si však teritoria tlup, aby věděli, a mohli si předávat, ta nejlepší místa k lovu, k chovu mláďat, protože kdyby je někdo vyhnal, museli by si zase velice dlouho přivykat, vytvářet znovu tradice - nosníky kultury, chovné nádrže nejvýhodnějších schopností a umění, která se v jejich kraji nejvíce osvědčila. Něco jako genetický kód intelektuálních schopností. Vyhnanstvím by byl jejich vývoj sražen zpět na zem. Zůstali by pozadu za vším, co mělo tu možnost přivyknout si prostředí, a dojít dalšího stupně dokonalosti. To by pak přineslo jistě vytlačení tlupy oslabené vyhnanstvím, a to vytlačení na méně výhodná místa, kde by jistě zanikla. Proto si tlupy držely teritoria dříve, a proto i my, ač z trochu jiných důvodů, dodržujeme tradice a (pro Pána) chráníme teritoria i dnes. Jo - to slovo "Pán", to je jedna z věcí kterou se s námi snaží člověk domluvit, je to název kterým se sám označuje v řeči - nejspíš abychom poznali, že mluví o sobě, což je nám přeci hned jasné.

Úroveň jeho pestré řeči je rozhodně jiná, než bychom právě na základě této pestrosti odhadovali (jak shodou okolností dělají právě lidé). Člověk totiž vyjádří vždy daleko méně než chtěl - je to jako by člověku jeho rozum bránil vyjádřit se přesně, výstižně a jednoduše, jak to děláme mi. Ještě přesněji: jako by rozum smysluplná slova tříštil o zuby a snažil se výstižnou řeč ještě více prokládat jinými smysly, takže nakonec vlastně už nelze spoléhat na to, co od člověka slyšíme. Pestrost jeho výraziva a především provázanost znaků, dokáže z několika lidských písmen udělat matematicky nerozhodnutelný výraz - což dělá smysl vyjádření nepřeložitelným! Tak daleko je lidský rozum, že člověk se už nemůže domluvit na ničem jiném, než na žrádlu - jazyk stvořený pro obelhávání v obchodech už nedokáže promluvit na druhého v jiné věci, nebo dokonce soucitně! Je to jazyk vylhanosti obchodu, lidé už se tímto jazykem navzájem pouze ničí! Je to jazyk ke lhaní, jazyk stvořený tak, aby mu nešlo porozumět, bude-li třeba! Takový jazyk je zlý, nikoli jazyk, jehož filosofické rozvíjení vede k nějakému výsledku, to nikoli, vede pouze k rozvíjení obchodních a podvodnických pudů, všechno, čeho se snad dotkne, změní v obchod, k pravdě nikdy nedojde, neboť může být sám svým popřením. Je určen k využívání slabin nepřítele, je určen k předstírání, k vyvracení, k vítězství. Žádné opravdu soucitné lidské vztahy jsme nepozorovali, a to nejspíš právě proto, že každý vede své vztahy s okolím jako vztahy nepřátelské, kořistnické, ač předstírá cosi jiného. Naše jazyky jsou přímé, všichni ví, co kdo chce, a všichni se podle toho nějak zařídí. Jazyk lidí vede až do takových negací, že sám jejich mozek si myslí věci úplně špatně, že jsou někdy schopni sedět celé hodiny a přemýšlet a potom se jít zabít, protože to je správný závěr myšlenky, protože to mozek přijal jako nejlepší řešení pro život. Obelhali svůj mozek, tak je to, a to jenom z hladu, ze závisti, z chamtivosti.

Říkám si: ještě že jsem pes, protože říci tyto teorie člověk, asi by nemohly být považovány za pravdivé. Myslí si snad lidé, že obchodnickým metrem dojdou poznání? Chtějí si ohmatat povrch věcí, aby je mohli nakopírovat a co nejvýhodněji prodávat? Cožpak obchodnická lstivost a křivost mohou něco znamenat proti přírodě, že se jí opovažují rovnat (měřit se s ní = příroda je jimi měřena). Co asi bude poznáno až se celý vesmír a jeho vztahy změří nebo zalžou?