13.11.2003

ó nikoli ó mocný soudruhu, nikoli jenom v myšlenkách jsou bytosti: právě tak mohou býti obsaženy i v muzice, když je svým novým jazykem! Stejně i malířství, nebo choreografie soch, nebo východnější hudební kulura Moskvou počínaje, a Tokiem třeba konče. Další a další duševní vesmíry se nám otevírají v hlavách při všech nových vznicích myšlenkových náboženství, která nám obepínají hlavy svým řetězem. Na žádost našich myšlenek se potom vydají tyto vesmíry šířit svá poselství, a lámat jiné vesmíry v tělesných buňkách hostitele, aby mohly sepnout řetěz nemoci, v jistých okruzích obyvatel.

16.11.2003

I smích je nikoli produktem řeči, nýbrž řeč je až obalem smíchu. Například pokud pochopíme, že nás chce přítel rozesmát, smějeme se, mnohdy spolu s ním a upřímě, dlouho a nezastavitelně. Ne že bychom se smáli třeba nepovedenému vtipu. Smějeme se, protože víme, že nás chtěl rozesmát. A on nás chtěl rozesmát, protože mu to v tu chvíli přišlo přirozené. Vlna emocí se mu zdvihla pod nohama, a tak i on se svojí řečí po ní plavil, dokud se vlna nedostala až k nám, a to buď díky dobrému vtipu, nebo dobrému pochopení druhého, pochopení toho, co chtěl vyjádřit. II - algoritmus člověk je subalgoritmem kolektivní bytosti: i) tedy člověk je buňka velkého organismu ii)člověk "ví co dělá" - je si sebe vědom iii)celek ví co dělá - je si sebe vědom iv)každý celek je si vědom pouze svého nejbližšího okolí, a smyslu své činnosti pouze v určitém výřezu skutečného smyslu (dělník který zamontuje vždy jeden šroubek, a je si vědom pouze tohoto, může být součástí továrny plné podobných lidí, přesto však továrny, která ví, že pouze nemontuje šrouby, ale tvoří celá auta, přesto už však neví, že právě její auta mohou hrát velkou roli ve světové ekonomice) poznámka: není si každý celek vědom pouze svého vědomí?! tzn.: obsahem naší hlavy jsou obrazy, v těch se orientujeme, jimi se řídíme, a konečně pouze ony tvoří naše vědomí - vnějšek vidíme uvnitř, tedy nevidíme vnějšek ale vnitřek! závěr: člověk ví co dělá pro sebe ale neví co tím dělá pro celek (srovnej "davová psychóza") III Obecní události uzavírají důležité mezníky lidských životů, jako je počátek hnízdění (svatba), zánik předka nebo plození - křest a pohřeb, do společenské roviny - tím vznikají důležitá uspořádání v nitru kolektivní osobnosti. - bere tím na vědomí to, co se děje v jejím těle - (její psychologické procesy) IV i) tvrzení: kámen má vědomí (nikoli život z hlediska biologie) proti: vědomí je dílem pouze neuronů! argumenty: 1) neurony přenášejí signál (vzruch) 2) neurony uchovávají data (mozek) protiargumenty: 1) i chemické látky v těle přenášejí důležité informace (enzymy) shodou okolností i neuronové přenosy stojí na chemických nohách 2) i chemické látky v těle uchovávají data (DNA) 3) nedá se celý živý lidský tvor, včetně svého chování v čase rozebrat na elementární subalgoritmy a subsoučásti, které se dají označit buď za neživé v případě subsoučástí, nebo za ne-volní jevy v případě velmi malých subalgoritmů chování? Není však toto hodnocení pouze ochromeným koncem lidské pozorovací optiky? Pokud bychom si vzali lepší mikroskop, neprohloubí se náš zrak tak, že posuneme hranici života a vědomí zase níže na stupnici velikosti. 4)není právě kámen takovou součástí kolektivní bytosti, jakou je v nás enzym, nebo "jednoduché" látky v organelách buněk? žila by příroda (vesmír) bez kamene? 5)hozený kámen přenáší informaci z ruky na zem, tedy je v podstatě rovnocenný elementární funkci neuronu, tedy dokáže se podílet na vzniku vědomí, tedy má elementární vědomí sebe sama. vědomí může být třeba i jednobitové poznámka: nehozený kámen také přenáší informaci (0?)

18. 11. 2003

I. Nižší abstrakce chápe rozdíly mezi znaky CB a CA, nechápe však jejich souvislost a to slovo Cab. Vyšší zase ztrácí chápání rozdílnosti CB a CA. Kdyby se vesmír na nejnižší úrovni skládal z konečného počtu diferentních znaků (prvků), byla by nejvyšší abstrakce jedním slovem. II. projekce = vnímání se deformuje skrze cítění

25. 11. 2003

I. Myšlení je jak 1000 míjejících se vlaků - z nichž lze vidět jiný vlak přímo, avšak svůj vlak nikdy přímo - zahlédnout svůj vlak lze jen částečně a jen v záblescích odrazu na jiném vlaku II. Autobus == krvinka (dopravuje pracovní sílu do plic lidstva) - bytostný rozdíl mezi demokracií a diktaturou (jak velký je mozek kolektivní bytosti toho kterého režimu)

27. 11. 2003

(úvaha 1) Je zřejmé, že inteligence není jenom DS (data storage), neboť: - má vůli učit se, tedy uspořádávat svůj vnitřek (sebe), vnějšek - pohlcovat a uspořádávat směrem do sebe. (vyvrhává už uspořádaný vnitřek ven čímž pohlcuje ještě neuspořádané, předtravuje si je) - neboť DS oplývá pouze příjmáním a ukládáním, tak jak chce okolí, je vůle mimo DS, narozdíl od NI (natural intelligence) (these a) - tedy 1) jinak řečeno zní: to co je redukovatelné na DS není AI ani NI - např.: počítač je pouze DS a tedy není žádným druhem inteligence, z toho je také zřejmé že Inteligence užívá DS, nikoli však opačně! (these b) - tedy 2) pokud Inteligence je redukovatelná na DS: neexistuje kategorie "živý", "inteligentní", "vůle" - zdánlivou Inteligencí a vůlí jsou potom DS manipulovaná zvenčí!! - což implikuje existenci kategorií původně vynuceně zrušených (neleknout se šílení jazyka) (závěr) pokud lze průkazně definovat život (tedy pokud se liší živé od neživého - pokud existuje život), pak AI musí vykazovat jeho známky včetně vůle. (jen to co je živé má vůli, jen to co má vůli je živé) (úvaha 2) Živé stroje musí být vybaveny datovými manipulátory vně i uvnitř - hlavně však vně, neboť omezený prostor může být konečný, vnější však nekonečný, třeba jen relativně k dosahu datových manipulátorů. (úvaha 3) Mezi neživým vnitřkem a neživým vnějškem je v případě života (neznámé) napětí. (úvaha 4) Jeví-li se něco jako živé musí to mít buď živé okolí nebo živou podmnožinu.

28. 11. 2003

Vyjadřování se je právě tak vůlí po uspořádávání okolí, tedy vůlí k životu (- entropie), tedy vůlí k moci (moc = kolika územím vládnu, kolik jsem jich dobil a podrobil) Jazyk: Je-li vesmír nekonečně násobný a konečně dělitelný (má nejmenší existující prvek), pak nekonečná násobnost nejmenších částic umožňuje konečné inteligentní struktuře s datovými manipulátory tvořit nekonečné i nekonečně dělitelné struktury (fraktál). - tedy fyzická jednostranná konečnost umožňuje oboustrannou nekonečnost psychickou (psychický / virtuální obsah vesmíru - tedy = i reálný rozměr = tedy i oboustrannou nekonečnost vesmíru, což popírá thesi, ze které jsem vycházel) podnět od Škarvady: Funkční hodnota v U je U funkčních hodnot Stroj A na podnět interpretuje svůj momentální stav (musí mít na výstupu rekurzivní fci) věda je pouze jazyk světa, který se lidstvo učí ve všech možných dialektech, tvoření a nalézání slov, která chyběla k detailnějšímu a přesnějšímu vyjadřování je nalézáním pravidel, nalézání významu slov která jsme neuměli, kterým jsme nerozuměli, přesto se však dala realita vždy chápat, třebaže jenom pomocí několik stěžejních a neforemných slov. Dokáže jazyk popsat prostředí své existence? Rozuměj tomu třeba také takto: dokáže člověk popsat vesmír i sebe?

1. 12. 2003

http://www.blc.arizona.edu/courses/181gh/Lectures_WJG.01/mitosis_F.01/Cell_Cycle.html: Signals cause cells to divide. * Signaling molecules, called cytokines, include nerve growth factor, platelet growth factor, and interleukins. * Most of our cells will die if they don't get signals telling them to stay alive. --- považuji-li lidi jako subsoučásti organismu, mám tedy "problém" v tom, že nemusí dostávat signály k životu a k množení avšak: --- signál lze mimo jiné chápat jako prostředí: ve správném prostředí se buňky dělí, žijí a stejnětak lidé by ve špatném prostředí uhynuli

3. 12. 2003

I) Existuje-li v člověku DNA, je pak její kolektivní souhrn pakostrou lidstva, jeho subDNA II) Jsou-li procesy pedantizovány, tyranizovány, jsou-li moje pravidla (ethika) striktní, ponechávám tím svému duchu vůli (=volný prostor - nemusí se neustále zabývat zbytečným) Bez prostoru by byla právě vůle tyranizována svým okolím, determinována - máme-li stav, který můžeme nazývat vůle, jde nutně o imperatorský a uspořádávající stav, neboť naopak by to byl stav utlačovaný a determinovaný - nikoli vůle III) Jazyk si vždy nutně protiřečí - možný původ této základní jeho vlastnosti lze spatřovat v tom, že se snaží jako subjekt hledící zevnitř popsat svět objektivně, tedy mimo všechna zaujetí - je však jat svoji subjektivitou a všechna jeho tvrzení se nutně zvracejí v opak.

4. 12. 2003

Když morálka naráží na nedostatek argumentů, začíná se objevovat pojem nepřirozenosti. Spíš by se však dal nazvat vyjímečností. Komplexnost stavby člověka a především jeho intellektu se vůbec nestotožňuje s pojmem dokonalost. chtěly-li by tomu podmínky, evoluce by se ubírala úplně opačným směrem - také k dokonalosti... (pro osly, kteří by to snad četli (ad Klíma a Nietzsche): ubírala by se od komplexních a neohrabaných struktur k strukturám jednoduchým - ty by se pak mezi sebou nazývaly dokonalými - nejdokonalejšími lidská vůle jako obraz prvního šťouchu (bylo-li vůbec co prvního) EGO je jen defektem (rozuměj výkalem, de-fekací) lidské vůle, která je defektem vůle lidstva

5. 12. 2003

Úsudek = inteligence + vědomí inteligencí člověk chápe determinaci vnitřkem vědomí je derivátem přechodu zevnitř ven (vím co je uvnitř, toho se nebojím a tak přeměňuji vnějšek na vnitřek, přesunuji hranici, vědomí) To uvnitř je uspořádané, to vně je k uspořádávání a jedině aktivní hranici přechodu lze nazývat vědomím (==aktuálním, časově vymezeným stavem vědomí, nikoli vědomím == obsahem - psychol.) Tuto hranici vymezuji jako absolutně abstraktní, nerozlišující materiál: myšlenky, atomy, prkna, smetí) Text = zdrojový kód psychických stavů

7. 12. 2003

Čeho člověk opravdu chce, toho dosáhne (zvláště u psychických stavů) = člověk v každé chvíli dosahuje své vůle dodatek z 23. 12. 2003: tedy je v každém okamžiku uspokojen, tedy nemá žádnou vůli vůči přítomnosti, je spokojený, nic více už si nepřeje

9. 12. 2003

Pokud chci hledat původ myšlenek (psychologicky), pak je nejlepší připomenout si stav, který člověka provází při tvorbě. Zde je totiž hned patrné, že myšlenky nejsou produktem vědomí, ani v něm nevznikají, nýbrž pouze se do něho dostávají už vzniklé, ze tmy "ne-vědomí". Každá inspirace, každá estetická pohnutka či každý pohyb rukou při malování totiž zřejmě (=očividně) nepochází z centra subjektivity, tedy nezdá se být majetkem Já - je pro Já cizím, neboť Já je pouze vědomé (vysvětlím svůj systém pojmů: Já (DATA) náleží Vědomí(PROCESY), It náleží zbytku - tedy Ne-vědomí). Vědomí se zdá být pro psychologii, stejně jako Já, velmi nedůležitým činitelem, spíše však nečiní nic, protože je to spíše jakýsi majetnický marker - známka vlastnictví (vědět=mít ve vědomí, mít vlastnost o které vím, být si vědom svého stavu - jediné kategorie náležící k vědomí a Já). Také lze říci že vědomé části psyché jsou veřejnosti přístupnými daty, takže vědomí místo vnitřní role, hraje daleko důležitější roli v psychice kolektivní, tedy vědomí a Já je spíše sociální funkcí, což je zřejmé. Vědomá část je tedy průchodem, řečištěm dat, nebo komunikačním kanálem mezi člověkem a společenstvím, tělem však hýbe nevědomí, a nevědomí se nechává ovlivňovat (je hýbáno) společenstvím skrze vědomí. Vědomí samo je sice nezanedbatelné, je však nesamostatné, nemá svoji vlastní "vůli".

12. 12. 2003

Když se jazyk rozšiřuje o nové výrazy - mohou se staré vazby slučovat v jednodušší výrazy, osekané o zásuvky pro některé staré a ne aktuálně potřebné vazby, také některá slova mohou být doplněna o nové zásuvky, čímž se dá vzniknout novým vazbám, novým výrazům - a ani není nutné hledat nová slova Všechny myšlenky jsou hnůj - moje nejlepší idea. Logika - strachem z pekla, strachem z Boha, strachem z sebe sama, z neznámého... Psychiatrie - sluha křesťanství - hledání nemocí na duši - hledání špatných myšlenek Prožívání mizí, když nastoupí řád, logika a automatizace - prožívání je tedy prvotní kontakt s danou skutečností - její analýza, ukládání Jsem moderní filosof, v pěti letech jsem přestal myslet...

13. 12. 2003

- Není kategorie "živý" x "neživý" jen pustým omylem teprve se rozhlížejícího člověka- - Není přivlatnění si myšlenek podobným omylem? Na psychologii je bláznivé, že se ještě nenaučila mluvit srozumitelným jazykem, tak jak dávno udělala matematika. Je zřejmé, že k popisu ducha je třeba založit neoblomný a ostrý jazykový systém. Zatím však veškerá psychologie končí v rozplyzlém jazyce, takže celá kupa žvástů, které nemají se skutečností mnoho společného, je těžko pochopitelná, natož vyvratitelná nebo dokonce prokazatelná. Psychologie se stále nevyhrabala z hnoje pánbíčkářství a metafyziky. Nebyl bych ani proti tomu, kdyby se měly duševní pochody vyjadřovat vzorci - nebo snad něco v člověku není postaveno na zákonech fyziky?!

14. 12. 2003

Udělat chybu na jakékoli úrovni rozhodování je proti všem fyzikálním pravidlům (neexistuje volba, neexistují vlastně ani ta pravidla) >I hnůj se očistí, když se nazve hnojem. >>I ten, kdo na tebe shlíží, >>I ten k tobě vzhlíží >>>Silní se bojí slabých >možnost existence možnosti 1) Prostředí: izotempické, tedy bez "plynutí casu" a) existuje čas mimo hmotu, energii - pohyb? i) pokud je čas až produktem prostoru, je na něm závislý, pak sdílí vlastnosti prostoru ii) pokud je prostor konečně dělitelný, je také čas vznikající s každým pohybem částice konečně dělitelný b) dvě věci v takovémto prostředí, se nijak neovlivnují c) neexistuje ani vztah ovlivňování v tomto prostředí, není žádný průběh, a tedy ani časoprostorová kauzalita d) úvaha: lze uvažovat čas stejným způsobem jako hmotu (formu prostoru) - tedy že jednotlivé časové úseky nesouvisejí s jinými

17. 12. 2003

I) Automatizace, pudy, automatizované reprezentace vnějšího světa. To vše leží v nevědomí. Vědomí = vyjádřitelno, nevědomí tvoří prostředí vědomí. II) Vědomí je vyjádřením nevědomí - převedením do pochopitelné = srozumitelné formy. - myšlenky = vysvětlování si, popisování si = "vyjadřování sám sobě"! - komunikace naprázdno - cvičně - hledání správných popisů vazeb již existujících - nikoli však pouze hledání a nacházení slov, také hledání a nacházení vazeb samotných - existující vazbu lze objevit průzkumem latentně ji obsahující nynější gramatiky III) Přednáška prof. Dokulila - inspirace: Pravda je hloupý výraz: buď znamená korespondenci výroku se skutečností, bez ohledu na formu výroku, nebo je znakem pro integritu výroku, zanedbává však obsah, ten je formě lhostejný

20. 12. 2003

Vše dnešní je jen útěkem, hledáním krysí nory. Buddhismus si naopak uvědomil nedílnost člověka a vesmíru, tedy nemožnost opravdového úniku. Buddhismus se zastavil vprostřed nekonečné cesty, obrátil se k ostatním, a rozložil soucitný tábor pod příjemnou září jarního slunce. Kam utíkat? Rozdíl ve velikosti [A prvkem X] -> [X > A] Pokud je však vše fraktál, nezáleží na tom, zda se přibližujeme či vzdalujeme. K odtržení od všeho je třeba vymanit se z příčin vesmíru, nelze se však odtrhnout od vemíru, pokud mimo něj není žádného rozměru, do kterého by se snad dalo utéci. Je tedy nutné stát se vesmírem samotným, jenže tím už jsem - je snad cokoli oddělitelného ode mne? Nebo jsem "naopak" já oddělitelný od vesmíru - Velmi vtipné - řekl mi snad vemír abych se od něj odtrhl? Je produktem vesmíru každá moje myšlenka, každá reflexe zahrnující symbol vesmíru? Nechtěl náhodou vesmír abych nechtěl co chce vesmír? V mozku není žádná entita, která by manipulovala s daty. Data nejsou oddělena od procesu. Data jsou manipulována ukládáním nových dat, a to vlastně "nepřímo" - dodáváním nových souvislostí. Stará data tvoří filtr pro ta nová - vrstvy starých dat upravují nová data, nová data tvoří nové formy vrstev.

27. 12. 2003

Nové teorie rostou na hrobech těch starých.

29. 12. 2003

Dodatek ke kapitole II 9] a), O vztahu syntaxe a významu Po úmrtí zkopírovat stav synapsí el. prosvěcováním do mladé myši. Urychlení kolování dat v kolektivní inteligenci. člověk je dokonalý stroj, tedy cokoli udělá, bylo jeho vůlí, tedy všechny chybné úkony vedoucí k selhání osobnosti na některé z rovin jsou pouze dokonale provedeným nedostatečným algoritmem - nevhodnou kombinací zkušeností. Když člověk nechápe, a říká to proto aby mu nebylo dále vysvětlováno, je to nevhodná zkušenost, která člověku brání v pochopení, říká mu: "to nepochopíš!" a on se jí poddává, nemá výběru. Pouze nemá kombinaci zkušeností, která by mu říkala "vše lze pochopit, naslouchej!". Mimochodem zkušenost nebojící se, nehledající už klid a teplo nevědomí. Zkušenost která bez váhání bere za kliku každé tajemné komnatě. (kdyby člověk chtěl pochopit, snažil by se po vysvětlení, neodmítal by ho) Psychologie věřících na duši - takový člověk vyžaduje svobodu, cítí se být nesvobodným. Kdyby však chtěl být svobodným, byl by jím dávno, nebo by na tom pracoval. Pokud však potřebuje fetiš svobodné duše ke své svobodě, je vidět že se bojí vzepřít, že se bojí být svobodným. Determinance je pouze vztahovostí ve vesmíru, pouze jistým pravidlem, ale sama nic neurčuje. Odpoví-li člověk na otázku jak cítí determinismus vesmíru a dokáže-li si představit, že vše je jen následkem nějaké příčiny, hned se takový člověk vrhne před realitou na kolena, a začne básnit o duši a její neovlivněnosti. Tím se však ukazuje pravá tvář takové víry: opravdová nevíra ve svobodu na zemi, touha po svobodě na onom světě. Avšak tato touha je zde touhou po pomstě (ne teď, pak se ukáže = pomsta, pravá touha po svobodě nepotřebuje časovou distanci "až pak", pravá touha po svobodě = práce na svobodě, svoboda, mimochodem z distance "až pak" lze vyčíst strach).

1. ledna 2004 ?

Nesnažme se neustále člověka dělit od vesmíru! Každým novým zjištěním akorát zahlazujeme předěl mezi námi a světem. Zjemňujeme své smysly, zkušenosti, chápání souvislostí se rozrůstá, až jednou (...) vše splyne se vším. Za našeho vývoje z "nízkých" organismů přese všechny opičí a Neandrtalská stádia naší existence jsme vždy komunikovali. Naše řeč je zkomplikováním řeči opic, která je zkomplikováním řeči jednobuněčných organismů. Jazyk ve skutečnosti nevznikl, stejně jako Homo sapiens.

10. ledna 2004 ?

Jestliže byl Cage indeterminismus mezi větami, pak dnešní poezie trpí tímto záchvatem nerozhodnosti po každém slově. (Jak by vypadala poezie v módě - veršované století?) Smrt relativismu 21 století! Snaží se dokazovat, že rozumí něčemu neexistujícímu, to však jen proto, že shledává vše existující neužitečným, nespolehlivým, všechno existující zdá se téhle hroudě slizu bez morálních hodnot Nastavit vždy v určité periodě (týden) náhodně (tedy nevědomě) určité proměnné, jejich graf pro průběh časového intervalu ukáže pravidla výskytu určitých jevů. Racionalita** = Iracionalita i** = -1 Jak může racionalita mluvit o existenci iracionality? pokus o své vlastní překonání? Proč je takováto morálka špínou: čím víc trpíš, tím více si tě ctí? protože se do tebe tito soucitní lidé vciťují, vidí v tobě sebe, ctí v tobě svoji sebelítost! Učíš-li se jejich řeči, učíš se i jejich chybám!

31. ledna 2004

Proč duševními poruchami trpí spíše ženy? "Ukazuje se, že mužští homosexuálové mají větší přední komisuru .... podobají se tímto strukturám u žen. Co tento nález znamená funkčně známo není,.... rovněž není známa souvislost s genovou odchylkou X (Xq28) u 75% homosexuálů" - Koukolík, Ženský a mužský mozek Genová odchylka nejspíše způsobuje pro muže neobvyklé chápání souvislostí. Stejně jako spojení jadérek umožňujících sluch s jadérky motorických a senzorických funkcí umožňuje chápání souvislostí mezi řečí a ústy, mezi hudbou a dechem, mezi kreslením a obrazem, umožňuje toto spojení vyjadřování jednoho pomocí druhého. Pro ženy je nejspíše nejvýhodnější, v jejich poslední orientační průběžné úloze takový mozek, jaký mají, a tedy i naopak, vybavíme-li muže ženským chápáním, bude se chovat a chtít chovat jako druhé pohlaví. Genomika - než aby změnila svět, jak si jistě myslíte, a jak byste si jistě přáli nezmění nic. Už možná při opravách nynějších malých chyb si zavařujeme na větší chyby. Kde je v genomickém pojmosloví hranice mezi vylepšováním a zamezováním zhoršení, ať už úpravou řetězce nebo znalostí jeho dopadu. B.J. Mitterauer: The loss of self-boundaries: towards a neuromolecular theory of schizophrenia Spojení této teorie s teorií úbytku synapsí a s asociační teorií lze prohlásit: mizí nebo nejsou přítomny některé asociace, které by umožňovaly některé protikladnosti věcí, a tedy neexistují hranice mezi věcmi, neboť není proč by spolu věci hraničily, nesousedí spolu.

1.2.2004 ?

K existenci dobra a zla je třeba Boha a duše (zákonodárce a trestního rejstříku) Každý automat vidí všechny hodnoty situace skrze svůj systém hodnocení jevů (skrze morálku) Děj má svoji hodnotu jen díky existenci dějů dalších, morálka je souhrnem dějů a jejich vzájemných hodnot proti sobě. Pak každý předmět či tvor má souhrn svých možných jednání nebo odpovědí na jednání, který lze nazvat morálkou, osobností, náplní předmětu. Jak je každá doba na sebe pyšná! Myslí si, že je něčeho špatného koncem, - a ano, nemýlí se! totiž - je svým posledním exponátem! Vše co je kolem mě mi málem obrací žaludek, vím, že můžu zkusit svůj protipól veřejné morálky, ale bojím se, že není tak silná aby mi umožnila zdravé přežití Pokud "Eli Eli zabachtani" není popíráním Boží existence, může být předzvěstí opuštění životem: "Proč to musí končit zrovna teď?" Není to opuštění Bohem, nebo dokonce opuštění vírou v Boha, což by s hlediska Boží trojjedinosti popíralo křesťanství. Tento názor není možný, neboť Ježíš nemohl věřit v Boha jako separovanou existenci. Je spíše pravděpodobné, že život, vědomí, Světlo, možnost sounáležitosti se vším světem Ježíš nazýval Bohem. Možná chtěl ještě chvíli déle šířit radostné poselství- Uznejme, že software je stroj. Nebo nějaká jeho snadno výměnná část. Nemůžeme totéž říci o hudbě, literatuře nebo jazyku? Chceš abych popsal svůj duchovní léčebný postup? Poslouchám co říkám a říkám co slyším. Co když je básnictví počátkem každého nového jazyka? vždyť vše co kdo tvořil - bylo metaforou - snad i vynález ohně. Je-li třeba zařídit velkou spotřebu, musí se lidé cítit jako v ráji - krásně a bezpečně - kdyby byla v zemi válka - museli by lidé přemýšlet nad lepší budoucností - museli by myslet - takto se cítí krásně, jako by už nikdy nebylo dnů, natož lepších - jako by už dnes byli po smrti! Na osobní cti roste národ

5.2.2004

Jak je na tom ten, koho opustila i samota? Dnešní filosofie? Honba na odpovědi! Rozkoš z poznání (=něčeho konkrétního) -nikoli! Rozkoš z výhry! A já? Já nejsem filosof, -akorát si hraju se svým životem, od kočárku jsem nepustil tuhle hračku z ruky. Nebudu už muset hledat. Nikdy už toho nebude třeba... pokud se se sebou sžiju - pokud opravdu - nepoznám rozdílů...

9.2.2004

Za těchto podmínek je demokracie nesmyslná. Ideálním může být jen diktátor, který cítí vůli národa -který je jí diktován.

13.2.2004

Čínský pokoj: je znalost Čínštiny zárukou inteligence?? Je rozdíl mezi "umět čínsky" a "mechanicky překládat"

14.2-Jana

19.2.2004

není perspektiva vlastností každého prvku, nikoli však vztahem dvou prvků? Já jsem na řadě se slovy, ty jsi na řadě s činy, já musím vyjádřit čeho si cením, ty musíš vyjádřit bezpečí, neboť předpokládám, že nevíš co cítím, a já necítím co víš, cítím se zranitelný Nechci žádný vztah zakládat na vědomí, vědomí je hloupoučké - jsou to jen slova. Je rozdíl mezi námi? myšlenky vesmíru modulují naše chování, kumulují se sice v mozku, ale "nepatří" nám manipulace - přilnutí mého chování k tvým záměrům, nebo přilnutí tvých záměrů k mému chování, manipulace způsobuje v důsledku svoji nutkavost, člověk je nucen nastavením druhého chtít manipulovat pro mne je však ctí nechat se manipulovat, pohostit svým chováním cizí duši v mém těle. O dobrotu tě nemohu požádat -

29. 2. 2004

Egypťané brali malbu spíše jako vyprávění, a písmo spíše jako symboly. My bereme malbu jako symbol, a vyprávění se stalo natolik vyprávěním, že zdá se, znak ztrácí svůj osobní význam.